Země: USA
Žánr: progressive death metal / technical thrash metal
Datum vydání: 18.08.2023
Vydavatelství: Season of Mist
Seznam skladeb:
01. The Blaze
02. Chrysopoeia (The Archaeology of Dawn)
03. Neon Leviathan
04. Aurora Neoterica
05. Preterition Hymn
06. Cult of Shaad’oah
07. Exeg(en)esis
08. Ontological Mysterium
09. The Death Knell Ringeth
Hrací doba: 37:46
Odkazy:
bandcamp / facebook / instagram
Ne každý death metal musí být vyloženě svinstvo, co se brodí ve stokách plných mrtvol, nebo neprostupná valivá stěna tvořena z disonantních rytmů. Tyto dvě podoby, sice zdá se, dosahují nyní největšího ohlasu, ale pozornost si zaslouží i kapely s trochu jiným přístupem k tomuto žánru. Jednou takovou jsou Američané Horrendous.
Horrendous začínali roku 2009 jako běžná staroškolská pocta žánru, kdy se rouhali otáčením křížů na hřbitovech, a ještě přiznávali, že u toho mají husinu. Nicméně tohle pole působnosti jim začalo být brzy příliš malé. S alby „Ecdysis“ a „Anareta“ se jejich záběr rozrostl do všemožných směrů. Notně přidali na melodiích a stejně tak i na progresivitě. Tedy vývoj, který je z historie už dobře znám, stačí vzpomenout na klasické žánrové představitele jako Death nebo Pestilence. Ostatně právě k těm lze Horrendous asi nejlépe přirovnat.
Podobně laděných, a za poslední roky také dost viditelných, novějších skupin je ale více. Nelze nezmínit Morbus Chron (a jejich následovníky Sweven) nebo Chapel of Disease. Přestože tyto kapely spolu s Horrendous zmiňuji v jedné větě, každá zní dost jinak, což je super. Svébytnost Horrendous pro mě tkví zejména v tom, že jejich hudba v sobě má obrovskou porci energie. Tam, kde jiní v tomto žánru hloubají a dávají prostor něhám, Horrendous zpravidla naperou smrtící thrashový riff a jdou od toho. Mimo malování různých nálad a vystavování náročných kompozic o několika partech, je to u nich stále přeci jenom i o klasické metalové jízdě, takže se nebojí chytlavějších pasáží.
Jak už ukázali na minulé řadovce „Idol“, zacházet s tímto konceptem umí parádně, a dobrou zprávou je, že nové „Ontological Mysterium“ v tomto rozpoložení pokračuje. Právě „Idol“ mě na Horrendous v roce 2019 přilepilo. Obdobně sofistikovaných a zároveň živočišných deathmetalů moc není. „Ontological Mysterium“ je přitom ještě rozevřenější a odvážnější dílo. Je tu vlastně všeho více; thrashových výpadů, velkých chorálů i melodických nápadů. Z hlediska toho thrashe se už skutečně dá mluvit o celé desce i jako o technickém thrash metalu. Je to ještě markantnější než na „Idol“. Možná je tedy na místě zmínit mezi podobnými kapelami také Vektor, ale třeba i Coroner, jejichž výraz lze rovněž zaslechnout.
Co je však hlavní, nic z těchto různorodých vlivů se vzájemně netluče, a to je klíčové. Deska je pevně semknuta do jednoho celku, čemuž napomáhá i přísedící produkce, kdy jsou všechny nástroje skvěle čitelné a zvuk Horrendous to ještě vyzdvihuje. Právě semknutost skladeb na „Ontological Mysterium“ je tím, čím novinka převyšuje svého předchůdce. Stejně jako na „Idol“, i tady jsou různé mezihry a propojení mezi stopami, zde to však funguje lépe a plynuleji. Co se týče oblíbenosti písní, vnímám obě nahrávky velice podobně, prostě zabijácké kusy se najdou na obou.
Jediné, na co jsem si u „Ontological Mysterium“ musel trochu zvykat, je jeho začátek. „The Blaze“ je typický metalový úvodník, který ničím nepřekvapí. Následující „Chrysopoeia (The Archaeology of Dawn)“ už rozvine desku ke klasickým nápadům Horrendous, jichž je tu přehršel, ale její konec mi přijde i po všech těch posleších poněkud natahovaný. Jinak riffy, čisté zpěvy i progresivní part s výraznou basou šlapou, jen ta konečná snaha o epické vyústění na mě moc nezapůsobila. Spíš jsem tady očekával opětovné zrychlení k původnímu tempu skladby, ovšem tohle je další aspekt Horrendous a „Ontological Mysterium“; hudba je to občas nepředvídatelná, což není na škodu. Stejný přístup volí také pozdější titul „Preterition Hymn“, tady je však ono zakončení zvládnuto lépe.
Od trojky „Neon Leviathan“ už ale jen těžko hledat nějaké výtky. Třeba zrovna tato píseň v sobě snoubí odkazy na valivé bicí Motörhead, technicky chaotické úlety, i chytlavý groove s divností Voivod před sólem. To vše na ploše tří a půl minuty. Baví mě i odpočinkové kusy jako „Aurora Neoterica“ a „Exeg(en)esis“. Prvně jmenovaná je vyloženě relax stojící na skvělé basové lince, tu lze ostatně vychválit napříč celým albem. To „Exeg(en)esis“ mi ze všeho nejvíce evokuje novější tvorbu Megadeth. Je to spíše atmosférický kus, což v souvislosti s Mustainovou partou může znít divně, ale tak to na mě působí. Vrcholy na „Ontological Mysterium“ pak vidím v „Cult of Shaad’oah“ a titulní skladbě. Zde je styl Horrendous zaznamenán na nejvyšší úrovni a má to prostě všechno; thrashové sypačky, svěží nápady i drtivou intenzitu. A to za neustávajícího technického umu.
Samotný závěr v podobě „The Death Knell Ringeth“ je znovu poměrně netradiční. Cílí spíše na atmosféru a opravdu zní jako ukončení nějakého díla, což jen podtrhuje ucelenost „Ontological Mysterium“. Ve známých intencích Horrendous se pak nese obal desky, který opět zásadně neukazuje logo kapely ani název nahrávky. Jeho tvůrcem je samozřejmě již klasicky Brian Smith.
Je tedy jasné, že „Ontological Mysterium“ je dalším skvělým albem Horrendous. Jejich tvorba by měla bavit příznivce jak starého, tak nového death metalu, a nyní už i naplno thrash metalu. Jsou tu momenty, jež dokážou zaujmout hned na první poslech, stejně jako pasáže, které mohou vyniknout až po delší době. V jejich progresivním vidění se jednoduše mísí vícero světů a „Ontological Mysterium“ je prezentuje minimálně stejně tak zdařile, jako „Idol“.
Napsat komentář