Země: Kanada
Žánr: progressive death metal
Datum vydání: 15.09.2023
Vydavatelství: 20 Buck Spin
Seznam skladeb:
01. The Perfect Memory (Phantasm of Aura)
02. Angelic Fabrications
03. Will of Whispers
04. Fate’s Tangled Thread
05. Flesh as Armour
06. Servants of Possibility
07. The Enduring Spirit of Calamity
Hrací doba: 42:53
Odkazy:
bandcamp / facebook / instagram
Pět let staré album „Planetary Clairvoyance“ pro mě dodnes představuje jednu z nejlepších věcí, jakou nedávné deathmetalové obrození přineslo. A očividně nejsem sám, jelikož Tomb Mold jím byli katapultováni mezi přední nová jména tohoto žánru. Už předchozí řadovka „Manor of Infinite Forms“ mi byla hodně po chuti, ale „Planetary Clairvoyance“ jednoduše ukázalo, zač je toho kurva death metal. Navíc se tímto úspěchem Tomb Mold stali také jedním z hlavních důvodů, díky nimž se dostalo do širšího povědomí vydavatelství 20 Buck Spin, u kterého jsou stále, a jež rozhodně stojí za bližší prozkoumání.
Netrvalo dlouho a zaznamenal jsem vůči této kapele z Toronta také celkem znatelnou vlnu posměšků. Samozřejmě na internetu. Dodnes nechápu proč, ale to už ke každému výraznějšímu, a hlavně rychlému úspěchu asi patří. Tomb Mold opravdu vystřelili raketovou rychlostí; založeni byli v roce 2015, dva roky na to vydali svůj debut „Primordial Malignity“ a od té doby už byli k nezastavení. Každý rok servírovali novou desku, což vyvrcholilo právě s „Planetary Clairvoyance“.
Co nová placka, to posun kupředu, a to po všech směrech. Z původně klasického, hrubého death metalu se vyklubal technicky sebejistý a kompozičně vyzrálý metal smrti, jenž neztratil svoji původní tvář, ani nezabředl do stupidního pidlikání. Naopak si Tomb Mold zachovali přísný projev, instinkt pro zabijácké riffy i neprostupný hlasový murmur, jen to díky větší nápaditosti a odvaze vybrousili takřka k dokonalosti. Navíc se jim podařilo získat vlastní zvuk, což mezi mladými kapelami v tomto žánru bývá problém. Předobrazy se samozřejmě dají vystopovat – Convulse, Demigod, Incantation – ale Tomb Mold jsou prostě k rozeznání.
Nicméně po tomto úspěchu nastalo tříleté čekání na další zářez a řekněme stvrzení výtečné formy. V roce 2022 přišlo EPčko „Aperture of Body“, které pokračovalo v předchozím rozmaru, ovšem mnou moc nerezonovalo. Ani nevím proč, jelikož čistě provedením tu není nic špatně, jenom mě to úplně nechytlo tak, jak bych si představoval. Tím hlavním očekáváním byla nová regulérní řadovka, a ta přišla na podzim uplynulého roku. Konečně.
Důležité je ještě zmínit, že v období, kdy Tomb Mold roky mlčeli, jednotliví členové kapely rozhodně nelenili. Bubeník a zpěvák Max Klebanoff se spolu s kytaristou Paysonem Powerem věnovali zcela jinému žánru, a to math rocku v kapele/projektu Daydream Plus. To kytarista a basista Derrick Vella zůstal žánrově věrnější a spolu s Justinem DeTorem, známým třeba z Innumerable Forms, založil kapelu Dream Unending, v níž se věnují death doom metalu a nutno říci, že toto jméno je dnes rovněž velkým pojmem v podzemních vodách. Pro potřeby popsání „The Enduring Spirit“ jsou právě Dream Unending celkem klíčoví. Abych personální obsazení Tomb Mold dokončil, od minulého roku je zde na pozici baskytary Kevin Sia, který tak nahradil Steva Musgravea, jenž odešel už v roce 2020. Sia se však na nahrávání novinky „The Enduring Spirit“ nepodílel.
„The Enduring Spirit“ je tedy čtvrtou dlouhohrající nahrávkou Tomb Mold a pozici nemělo vůbec lehkou, totiž navázat na výbornou „Planetary Clairvoyance“. Jeho ohlášení přišlo z ničeho nic. Datum vydání byl oznámen jen pár dní dopředu a spolu s ním také obal a název. Právě z obalu šlo leccos vyčíst, a čtení to bylo správné.
Když si vedle sebe dáte všechny obaly desek Tomb Mold, naprosto věrně popisují i hudební náplň každého z alb. Prvním je tradiční černobílé svinstvo, od kterého lze čekat jen agresivní a přímé výpady. Druhý nabízí barvy, ale víceméně toho samého, ostatně od stoky prolezlé zmutovaným hmyzem asi nelze čekat nic moc hezkého. Třetí už představuje proměnu. Stále lze pozorovat potemnělou zhoubu, avšak kdesi v kosmickém prostředí. Hluboký vesmír a atmosféra neznáma je tu přítomna, stejně jako na desce. Při pohledu na obal „The Enduring Spirit“ pak rovněž vidíme neznámý prostor, pravděpodobně kdesi na jiné planetě, ovšem namísto neidentifikovatelných organismů různých barev a tvarů tu lze spatřit docela fádní věci jako rostliny, houby, strom, prostě život. Uprostřed toho všeho je pak postava v dobré víře nastavující svoje paže vzhůru k hezky barevnému a vlídně vypadajícímu nebi.
Ne, přestože obal „The Enduring Spirit“ vystihuje nahrávku znovu docela přesně, neznamená to, že se Tomb Mold úplně posrali a vyměkli se vším všudy. Stále jsou to zcela jasně Tomb Mold, jen opět objevují nové obzory a tentokrát nabízí ještě pestřejší stylovou paletu. Ty obzory odrážejí právě již zmiňované Dream Unending, jejichž vliv je tu znatelný hlavně v atmosféře desky. Už to není jenom zmar, ztráta, zoufalství, ale i naděje a uvolnění. Tvrdostí není tolik. Progresivně laděné struktury utíkají i k nečekaným melodiím a povznášejícím souhrám, a dokonce i vokál je osobitější a o více polohách. Tyto nové aspekty se povedlo do stylu Tomb Mold aplikovat vkusně, takže nedochází ke kýčům ani jiným obtížím.
Asi nejlépe celou desku představuje třetí „Will of Whispers“. Začíná jemným až jazzovým intrem, které sice vystřídá klasický progresivní death metal, ovšem v polovině se opět překlene do podobně znějící klidné mezihry, jež píseň dovede až k jejímu konci. Jsou z toho slyšet Cynic, ale funguje to. Nejvíce mě však baví tvrdší skladby, jako následující „Fate’s Tangled Thread“ nebo „Servants of Possibility“, stojící na skvělých riffech a zručném střídání temp. K tomu jsou tu příjemně znějící party s podivnou ozvěnou kytary. Dojde i na melodická sóla a zapadá to do sebe.
Jedinou slabší položku vidím ve druhé „Angelic Fabrications“. Ta představuje standardně dobrou skladbu Tomb Mold, avšak za zbytkem „The Enduring Spirit“ trochu zaostává. Mírným zklamáním také může být závěrečný kolos „The Enduring Spirit of Calamity“. Dlouhé skladby na konci alba mají obdobně laděné kapely v oblibě, ale častokrát mi přijde, že se pouze snaží zrekapitulovat již vše řečené. Jednotlivé party skutečně obsahují veškerou nabídku Tomb Mold na novince – je tu dostatek prostoru pro nejrůznější variace a píseň se neustále košatí, zvlášť super je část kolem třetí minuty. Nicméně mi to nepřijde jako opravdu grandiózní finále, či nějaké epické vyústění za celým albem, přestože povedené nápady tu jistojistě jsou. Zbytku stopáže „The Enduring Spirit“ však už není moc co vytýkat.
Tomb Mold se tedy neustále posouvají a „The Enduring Spirit“ je dalším krokem vpřed. Směřování kapely je jasné a logické. Přibylo progresivních a odlehčujících nápadů, nicméně i staré zvyky zůstaly. Dá se říci, že Tomb Mold vyvětrali svoji stoku a hledí vstříc světlým zítřkům. Samozřejmě to může některé fanoušky odradit, avšak mě to i nadále baví dost. „Planetary Clairvoyance“ překonáno nebylo, ale jsem rád, že se ho Tomb Mold nesnažili pouze zopakovat, a namísto toho přišli zase s něčím jiným, i když do jisté míry vcelku očekávaným.
Napsat komentář