Země: Česká republika
Žánr: alternative rock
Datum vydání: 09.08.2023
Vydavatelství: Indies Scope
Seznam skladeb:
01. Podzemí
02. Blud
03. Měsíc
04. Anno
05. Láska a svítiplyn
06. Díra
07. Jaro
08. Na nebi
Hrací doba: 27:45
České skupiny, které ve své tvorbě vypichují svůj domovský region, mám hodně rád. Povětšinou se sice jedná o nevlídné a nehostinné lokace jako třeba Sudety, ale když se to zaobalí do onoho malého velkého poetického nic, tak je to vlastně krásné. Jednou takovou kapelou jsou i západočeští Povodí Ohře. Ti od roku 2016 popisují, jak drsný a hezký může život podél toku řeky Ohře být.
Jelikož je aktuální nahrávka „Místo odpočinku“ již jejich třetím albem, dalo se tušit, co lze čekat. A to jak po tematické, tak i hudební stránce. Vrchní textař a zpěvák Sisi desku opět lyricky situoval kompletně do jejich rodného prostředí, přesněji do Svatošských skal. Stejně jako v případě předchozí studiovky „Dva trámy na kříž“ se jedná o koncepční nahrávku. Ústřední předlohou bylo libreto Philippa Eduarda Devrienta k romantické opeře „Hans Heiling“, tedy česky „Jan Svatoš“, složenou Heinrichem Marschnerem, z roku 1833. Jan Svatoš byl podle místní pověsti bájný ochránce Krušných hor, jehož matkou byla víla z řeky Ohře. Zamiloval se do pozemské dívky a chtěl si ji vzít, čímž porušil svůj slib, že se nikdy neožení, načež ho víla proměnila v kámen i se všemi svatebčany, což jsou dnes ony Svatošské skály.
Lidových pověstí o Janu Svatošovi koluje více a inspirovaly už nejednu osobnost. Vůbec prvním byl německo-český spisovatel Christian Heinrich Speiess, který pověst o Svatošovi zpracoval již roku 1798. Dále se příběhem těchto skal mimo jiné zabývali také bratři Grimmové a tvůrčí jiskru zde hledali Sigmund Freud či Johann Wolfgang von Goethe. Povodí Ohře tedy navazují na slušnou plejádu jmen. Jak zmiňuje sám Sisi, první půlka „Místa odpočinku“ se drží libreta od Devrienta (ten mimochodem původní pověst z pera Spiesse dost přetvořil), zatímco ta druhá polovina se na něj snaží ve stejném duchu navazovat. Všechny texty však drží pospolu a rozhodně je to celé ve stylu Povodí Ohře, takže i bez výše zmíněných informací ohledně předlohy by vás tu nemělo nic po textové stránce překvapit.
Co se hudební náplně týče, i zde „Místo odpočinku“ pluje ve známých vodách z předchozích alb, avšak výrazem je zase trochu jinde. Už „Dva trámy na kříž“ představovalo oproti prvnímu, eponymnímu „Povodí Ohře“ posun jinam, zejména v menším užití bluegrassových vyhrávek a country ozvěn. Kovbojská tvář Povodí Ohře však byla zachována, a tak je tomu i u „Místa odpočinku“, byť zde je těch country vlivů snad ještě méně. Největší změnu ale vidím v tom, že na mě novinka oproti těm minulým působí uvolněnějším a písničkovějším dojmem. „Dva trámy na kříž“ nabízelo klidnější hudbu s několika táhlými kytarovými polohami. To na „Místě odpočinku“ se skladby pohybují v jednoduchém, energickém tempu, všechny jsou jasně zapamatovatelné a obsahují zpěvné slogany, které se člověku zaryjí do hlavy. I ta jedna balada má jasný tah na bránu. Z hlediska atmosféry to vše běží, jak má. Na tom se ani v případě nových, rozvernějších kusů nic nemění.
Na zachování charakteristického zvuku Povodí Ohře má samozřejmě podíl rovněž nálada celé desky, která je nostalgická, nyní i dost veselá, ale hlavně všeobecně silná. Přenesení do dob a míst, o nichž se tu zpívá, funguje. To se ostatně dá říci o všech jejich deskách. Je to prostě jako koukání na staré fotografie, vzpomínání na dávné příběhy v zapadlých hospodách plných dýmu nebo přijetí vlakem do bohem zapomenutého městečka, kde žije jen pár starousedlíků. V případě posledního alba však už nemáte ten pocit, že si tu na vás při prvním vkročení na perón všichni brousí pohledy. Toto všechno navozují jak texty, tak i nezaměnitelný rukopis kapely a užití netradičních nástrojů jako Boušeho cigar boxu.
Že je „Místo odpočinku“ pohodovější deskou je jasné už z úvodního riffu v „Podzemí“. Ta se rychle zařadila mezi moje nejoblíbenější písně od Povodí Ohře – refrén je chytlavý, kytary kvílí, bicí šlapou, takhle to má být. Podobně výrazná je také následující „Blud“, v níž opět figuruje velký refrén a zajímavý kytarový motiv. Společným jmenovatelem obou skladeb je neustálý příliv energie, který ještě zesílí ve třetí stopě „Měsíc“, kde vyvěrají i divoké spodní proudy punkových kořenů a také konečně zazní ikonické zvolání „POVODÍÍ OHŘEE!“. V „Anno“ jsem si musel chvíli zvykat na Sisiho procítěný zpěv, ale veselá melodie pomohla všechno secvaknout do sebe.
Asi největší odchylkou je „Láska a svítiplyn“, jež kromě vtipného textu nabízí také swingový podklad, což teda Povodí Ohře dost sluší. Hlavně její postupné vrcholení představuje vůbec to nejlepší z „Místa odpočinku“. Největší punk a garáž je pak vypalovačka „Díra“, s níž jsem si vzpomněl na časy Esgmeq. Výborná záležitost. Verše jako „Zavřete je do díry a dávejte jim fet, sedřete je z kůže, vyvlastněte majetek!“ mám v hlavě uloženy už asi navždy. Právě s touto skladbou vykulminovala nespoutanost „Místa odpočinku“ k nejvyššímu stupni, takže na ni celkem logicky navazuje pomalá balada „Jaro“, což je s přehledem nejdelší stopa na desce. I ta ale ve své druhé polovině nabídne ostřejší polohu. Poslední „Na nebi“ znovu nastoluje našláplé rockové tempo, výbušný refrén, a hlavně skvělé kytary. Přestože nepředstavuje tak velkolepé ukončení jako v minulosti „Litanie“ nebo „Marnotratnosti“, do přímého rockového konceptu „Místa odpočinku“ plně zapadá.
Seřazovat nahrávky Povodí Ohře podle oblíbenosti mi činí docela problémy, jelikož všechny tři vidím dost vyrovnaně. „Povodí Ohře“ je syrově drsná, „Dva trámy na kříž“ až nepříjemně upřímná a „Místo odpočinku“ dovádivá, ale v jakémsi oparu. Když vyšla druhá placka „Dva trámy na kříž“, měl jsem za to, že ta první byla o něco lepší. S postupem času, jsem však došel k tomu, že mě tehdejší novinka baví vlastně ještě víc. S prvními poslechy „Místa odpočinku“ jsem měl pocit, že to není tak dobré jako její předchůdci, avšak v průběhu minulého roku jsem se k ní vracel nejraději a činím tak dodnes. Proto mi nezbývá, než všechny tři dát hezky vedle sebe a prohlásit, že Povodí Ohře drží stále stejně skvělý směr.
Napsat komentář