Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 10.11.2023
Vydavatelství: 20 Buck Spin
Seznam skladeb:
01. In Bed With Death
02. Priapic Chasms
03. Stillborn Eternity
04. Judas
05. Indwelling Archon
06. Vomitous
07. Corpus Fractum
Hrací doba: 38:01
Američané Vastum jsou pionýry poslední death metalové vlny. Fungují od roku 2009 a u vydavatelství 20 Buck Spin, jež hraje v onom obrození velkou roli, jsou vůbec nejdéle zapsanou kapelou. Za ta léta mají své místo na scéně již pevně dané, však také aktuální nahrávka „Inward to Gethsemane“ je jejich pátou řadovkou. Já jsem začal Vastum registrovat v období alba „Hole Below“ z roku 2015, které spolu s následujícím „Orificial Purge“ patří k mým nejoblíbenějším novějším deathmetalovým deskám.
Metal smrti v podání Vastum je především zlem. Ponořený do temných nálad má za hlavní úkol citelně trestat posluchače. Sílu kapely vidím v tom, jak dokáže pracovat s dynamikou skladeb. Hodně těží ze svého umu vytvořit nepříjemně plíživý motiv, který jsou schopni na prostoru několika minut vyvinout do utiskujícího tlaku. Vastum nejdou bezhlavě po největších sypačkách a brutalitách, ale na ten správný moment si dokážou počkat a držet tak posluchače v určitém napětí, a to mě na nich baví nejvíce. Převažuje pomalejší až střední tempo, a když na to přijde, nebojí se to tam natlouct. Smrtící riffy jsou samozřejmostí, stejně tak namotávající se kytarové vyhrávky.
Dalším signifikantním znamením jsou vokály. Mají totiž hned dva, a to mužský a ženský. Navíc oba tito členové stojí u Vastum už od samých začátků. Jedná se o zpěváka Daniela Butlera (který tvoří i obaly Vastum) a zpěvačku a kytaristku Leilu Abdul-Rauf. Oba píší i texty. Prolínání dvou zpěvů působí svěžím dojmem a pomáhá Vastum odlišit od ostatních smeček. Butler se ještě k tomu nebojí střídat různé hlasové polohy, například i mluvené slovo, což všechno dohromady pomáhá utvářet kýženou atmosféru.
Přestože Vastum skládají klasicky hnusný metal na pomezí death a doomu s jistou dávkou jeskynního primitivismu, vždycky na mě působili díky přidané atmosféře a skladatelské zručnosti honosnějším dojmem. Zlověstná aura jejich tvorby asi nejvíce tíhne k Incantation. Z novějších je pak lze připodobnit k Dead Congregation nebo Necrot.
Jak už jsem zmínil, předchozí dvě placky Vastum mám hodně rád, takže od „Inward to Gethsemane“ jsem nečekal nic míň než další porci skvělého death metalu. A musím říci, že v tomto ohledu, tedy porovnání s minulou tvorbou, je novinka trochu zklamáním. První poslechy pro mě představovaly vyloženě nechápání, protože mě to skoro vůbec nebavilo. Jak už to tak ale bývá, postupem času jsem tomu přišel na chuť, ovšem stále mám na albu pasáže, které mi prostě nesedly.
Pro odpíchnutí bych použil stopu „Judas“ nacházející se uprostřed nahrávky. Tahle krátká mezihra je jakýmsi předělem. Jednoduše řečeno to, co po ní následuje je za mě fakt dobré. Hned další „Indwelling Archon“ se valí nezastavitelně z repráků a střídá tempa a tvrdé riffy s jistotou Vastum vlastní. „Vomitous“ pak vyniká svým nakažlivým refrénem, trošku připomínajícím Deicide. Pomyslný vrchol v podobě závěrečné skladby „Corpus Fractum“ maká výborně, zejména co se atmosféry týče, a navrch nabídne i pro Vastum celkem neobvyklé blastbeaty. Zde je tedy vše v pořádku.
Problém mám naopak s tím, co se děje před onou pauzou „Judas“. Úvod alba „In Bed With Death“ je patřičně agresivní a pracuje se zavedenými postupy, nicméně je tak nějak rutinní. Frázování v předposlední stati této skladby mi dost připomíná „Painkiller“ od Judas Priest, což jakmile jsem zaregistroval, už se toho nemohu zbavit. Největší otazník však visí nad dvojkou „Priapic Chasms“. Tenhle zemitý kus nejvíce ze všeho evokuje Morbid Angel, zejména pro své netypické, na místě přešlapující bicí. Přestože je to zlé, k Vastum mi to moc nesedí a délka stopy tomu taky nepomáhá. Zbývá tak „Stillborn Eternity“, ale u ní mě oslovuje pouze rychlejší část v druhé polovině a možná ještě originální použití vokodéru v pozadí.
O „Inward to Gethsemane“ tudíž musím konstatovat, že je pro mě ve výsledku pouze dobrým průměrem, což je na jiné kapely moc fajn, ale na Vastum málo. Možná mám příliš velké nároky, ale předchozí „Orificial Purge“ a hlavně „Hole Below“ mě ničí daleko více. Porovnání s nimi novinka prostě nesnese, povedených momentů je příliš málo. Škoda. Nejzábavnější na celé desce mi tak přijde odkaz ze samotného názvu alba na klasiku „Onward to Golgotha“ od Incantation.
Napsat komentář