Země: USA
Žánr: melodic death metal
Datum vydání: 17.05.2024
Vydavatelství: Nuclear Blast
Seznam skladeb:
01. Dead Star
02. Oblivion
03. The Black Curtain
04. Masterpiece of Chaos
05. Superstitious Visions
06. A Chilling Aura
07. Caught in the Treads
08. Flesh Habit
09. Mistaken for Dead
10. Tears Fall From the Sky
Hrací doba: 37:19
Odkazy:
web / facebook / instagram
Když se před lety začalo formovat deathmetalové obrození, Gatecreeper se brzy zařadil mezi jeho hlavní tváře. Dozajista tomu pomohl jejich zvuk, v němž s velikou chutí používají HM-2 pedál, čímž snadno získávají onen typický chrastivý švédský zvuk kytar. Snad tomu přispělo i brzké vydání prvotiny; „Sonoran Depravation“ se datuje již k roku 2016, tedy do roku, kdy hlavní vlna teprve přicházela. Zkrátka, popularita Gatecreeper byla v rámci žánru značná od prvopočátků a je tomu tak dodnes, nutno říci asi po právu, ačkoli za mě se dosud nevytasili se skutečně výbornou nahrávkou.
Od debutu ubylo dlouhých osm let. Za tu dobu stihli Gatecreeper vydat nyní už tři řadovky a několik EPček, z nichž to poslední, „An Unexpected Reality“, bylo doposud jejich poslední nahrávkou. Kapela pochází z Phoenixu a nepřekvapí tak, že je jejich styl dost ovlivněn hardcorem, což bylo zjevné už od prvního zářezu „Sonoran Depravation“, kde je tento aspekt vůbec nejmarkantnější. A byť mě to za flígr úplně nevzalo, nutno uznat, že to byl docela zdařilý a svěží přístup k death metalu. Na dalším albu „Deserted“ se od těchto vlivů odstřihli a najeli na tradičnější death metal se znatelnou doomovou ozvěnou. Deska je to zpátečnická, avšak po skladatelské stránce sevřenější a také zábavnější. Zmiňovaná krátká nahrávka „An Unexpected Reality“ pak ukázala zase jiný styl, kdy Gatecreeper zkombinovali několik rychlých a krátkých punkových vypalovaček spolu s dlouhou deathdoomovou tryznou. Dodnes mi to nepřipadá jako zcela šťastná volba a vždy se raději vracím k „Deserted“.
Nyní se Gatecreeper představili se zbrusu novou deskou, jež dostala jméno „Dark Superstition“, a opět jsou trochu jinde. Gatecreeper v minulosti uměli zapůsobit už skrze své obaly, které splňovaly všechny ony deathmetalové náležitosti. I nyní můžeme na novince vidět motiv, v němž lze spatřit lebku i poměrně odpudivé nohy jakéhosi hmyzu lezoucího z pod země, ale jinak také skály, kaktusy a především spoustu křiklavých barev, jako když se jedná o nějakou anomálii kdesi v pouštích Arizony. Není to špatné, ale minulé obaly mě bavily více.
Nebudu chodit kolem horké kaše, podobně to mám i s hudební náplní. Gatecreeper se nyní věnují melodickému death metalu, což je žánr, který mi nikdy nepřirostl k srdci. „Dark Superstition“ má samozřejmě stále typický zvuk pro Gatecreeper, takže je snadno rozpoznáte, avšak tolik melodií a líbivých kytar doposud nikdy nenahráli. Najednou ten přestup k Nuclear Blast dává smysl. Švédský zvuk je stále přítomen, stejně tak občasné výlety do doomových hlubin i hardcorových houpaček. Rovněž zpěv Chase H. Masona je zcela jasný, ale musím říci, že zde mně v několika momentech přijde vzhledem k hudbě trochu mimo, jako když je tlačen zbytečně na sílu. I v něm je slyšet vliv hardcoru, což mi k jemným kytarám moc neladí.
„Dark Superstition“ bych asi nejlépe přirovnal ke střetu Dismember s ranými In Flames, v němž zpívá Roger Miret z Agnostic Front. Tu a tam také trošku od starých Amorphis či snad Paradise Lost, samozřejmě také At the Gates. Základní premisou je zkrátka švédský death metal devadesátých let s příklonem k jeho melodičtější formě. Je to prostě stará škola jako prase, ovšem udělaná vkusně a s jasným ctěním tradic, díky čemuž je to celé hodnověrné. Videoklipy nasáklé atmosférou tehdejších časů mluví za vše. Co se originality týče, Gatecreeper ji měli nejvíce právě ve svých začátcích. Od té doby pouze skáčou mezi už osvědčenými deathmetalovými styly, a ten nynější mě baví nejméně.
Vše ukážou už první vteřiny „Dark Superstition“, v nichž lze slyšet jak silně melodickou vyhrávku na kytaru, tak hardcorový zpěv i rytmiku. Úvodní „Dead Star“ tedy dost jasně ukazuje, oč tu půjde. Dvojka „Oblivion“ mi je po chuti daleko více, protože je ostřejší, rychlejší a zní jako ta správná švédská pila. Podobných skladeb je na novince Gatecreeper však minimum. Ústřední hit desky „The Black Curtain“ ukazuje kapelu v jejich dosud nejhitovější a nejpřijatelnější formě. Zde nemají melodie daleko až k různým gotickým partám. Sice to není můj šálek, ale nelze popřít, že je to chytlavé jako hovado. „Masterpiece of Chaos“ má super rozjížděcí se intro z něhož se brzy vrhne do rychlejších otáček a stylu u Gatecreeper dříve běžného, avšak více než standard nenabídne. To následující „Superstitious Vision“ už zase sáhne po melodiích a středním tempu, ale do hitovosti „The Black Curtain“ ji něco schází, přestože ústřední riff se do hlavy dokáže zarýt.
Druhá polovina alba začíná blastbeatem s výraznými kytarami v popředí a posléze i velice dobrými slokami, nicméně refrén „A Chilling Aura“ je na mě už přece jenom trochu moc jemný. Zde mi Gatecreeper připomínají už i ony modernější melodeathové skupiny z počátku tohoto tisíciletí a tam se začínám ztrácet. V o něco tvrdším, avšak stále velice melodickém rozpoložení pokračuje i valivá „Caught in the Treads“. Zpěv Masona tu sedí lépe, jelikož nejde tak moc do hardcoru, ale jinak mě píseň nechává chladným, což mohu prohlásit i o další „Flesh Habit“. Ta má opět celkem hitovou hudební náplň s velice přímým až skákavým středním tempem a zpěv jede zase více na pilu po vzoru Mireta. Touto dobou už mám zpravidla poslechu „Dark Superstition“ dost, kdy mě všechny ty libé tóny značně vysilují. Spravit se to částečně daří „Mistaken for Dead“, jež je první (a taky poslední) odpíchlou skladbou v druhé polovině desky. Že by mě ale nějak ničila, se říci nedá. Je to prostě dobře odehraná klasika Gatecreeper. Se závěrečným opusem „Tears Fall From the Sky“ pak Gatecreeper vzpomenou na jejich deathdoomové zvyklosti. Jako konečná za „Dark Superstition“ rozhodně dává smysl.
Gatecreeper se uchýlili ke stylu, který nemám moc v oblibě. I tak si ale dokážu na „Dark Superstition“ najít oblíbené pasáže. První polovina nahrávky mi přijde podstatně lepší, jelikož je variabilnější a průběžně střídá melodické skladby s těmi agresivnějšími, takže dokáži ty melodické kusy lépe trávit. Ve druhé půlce už mě Gatecreeper ztrácejí. Přesto všechno si myslím, že Gatecreeper se podařilo zachytit melodický deathmetalový žánr věrně a důstojně, takže příznivce stylu by mělo „Dark Superstition“ potěšit. Já si raději dám hnusnější „Deserted“ a z „Dark Superstition“ budu do budoucna pouze vybírat.
Napsat komentář