Spectral Voice – Sparagmos

Země: USA
Žánr: death doom metal
Datum vydání: 09.02.2024
Vydavatelství: Dark Descent Records

Seznam skladeb:
01. Be Cadaver
02. Red Feasts Condensed Into One
03. Sinew Censer
04. Death’s Knell Rings in Eternity

Hrací doba: 45:37

Odkazy:
 bandcamp

Coloradská scéna kolem Morrise Kolontyrskyho, Paula Riedla, Erica Wendlera a dalších je neuvěřitelná. Vypadá to, že na co tahle parta lidí sáhne, to se promění ve zlato. Začalo to roku 2011 s kapelou Blood Incanation. Ta už třináct let servíruje progresivní death metal té nejvyšší kvality a v současnosti platí za nejžhavější jméno v žánru. O rok později si tři výše zmínění členové z jejich řad založili Spectral Voice, death doommetalovou zhoubu nemenších kvalit. A aby toho nebylo málo, o další tři roky později přišlo snad ze samotných pekel black metalem načichlé okultní svinstvo jménem Black Curse, v němž se opět porůznu prolínají ty samé postavy. Průsečíkem všech těchto spolků je pak kytarista Kolontyrsky.

Black Curse docela čile koncertují, ale od svého debutu „Endless Wound“ vydaného roku 2015 nic nového nepředstavili. To Blood Incantation o sobě dávají vědět pravidelně. Naposledy tomu bylo minulý rok, kdy vyšel singl „Luminescent Bridge“. Nicméně jsou to právě Spectral Voice, o kterých dnes bude řeč. Ti měli doposud na kontě pouze debut „Eroded Corridors of Unbeing“ z roku 2017. Od té doby sice vyšlo několik splitů, takže o čerstvý materiál nebyla nouze, avšak tím hlavním je samozřejmě regulérní nová řadovka. Ta přišla v letošním únoru.

„Sparagmos“ je tedy druhou řadovou nahrávkou Spectral Voice. Jak již bylo zmíněno, toto uskupení se věnuje dosti neurvalé podobě zkurveného death doom metalu, kde absolutně není prostoru pro nějaké úhyby před neustálým tlakem. „Sparagmos“ je ve svém přístupu ke stylu v mnohém ještě ortodoxnější než jeho předchůdce „Eroded Corridors of Unbeing“. Novinka je pomalejší a nenabízí tak časté výlevy do tradičnějšího death metalu, čímž může být pro sporadické posluchače death doomu těžší na vstřebání. Obsahuje čtyři dlouhé skladby, které dokáží mučit svou táhlostí. Myslím, že jisté pasáže „Sparagmos“ se dají v klidu označit za funeral doom metal, čili kromě tradičních diSEMBOWELMENT, Incantation nebo Rippikoulu lze připodobňovat i třeba k Esoteric.

Takto znějící hudba je hodně velkou měrou o atmosféře. Skladatelská práce samozřejmě hraje roli, ale nejde se klasicky po písničce. Spectral Voice si v tomto ohledu vedou znamenitě. Můj první kontakt s nimi byl skrze „Eroded Corridors of Unbeing“ a právě jeho zvrácené a pohlcující nálady mě tehdy spolu se smrtícími obraty temp dostaly. Na „Sparagmos“ pracují Spectral Voice s daleko většími kompozicemi. Hned tři mají kolem dvanácti minut, jedna má něco přes sedm. Plocha je naplno využita pro potřeby gradace a vyprávění.

Slovo Sparagmos pochází z řečtiny a v doslovném významu znamená křeč. V dionýsovském kontextu se však jedná o rituál, během něhož je v extatickém rauši rozsápána na kusy zvířecí (ale někdy i lidská) oběť, jejíž syrové maso je následně rozděleno mezi manický dav a snědeno. Při tomto obřadu se kultisté dostávali do transu a v přeneseném slova smyslu vlastně pojídali samotné kosmické božstvo. Účastník aktu tím získával sílu oběti a prožitek zbožštění. O této graciézní kratochvíli ve svých textech novinka Spectral Voice pojednává.

Síla alba spočívá právě v tom, jak dokáže na posluchače zapůsobit. Alespoň na mě. Po celou dobu třičtvrtěhodinové stopáže „Sparagmos“ vtahuje neznámo kam. Spectral Voice skrze svoji hudbu malují hororové obrazy. Jsou to nepěkné výjevy jako na smrt chladné chodby vedoucí do plesnivého sklepa plného ostatků nebo pocity zbláznění se a nechápaní ničeho kolem. Ladění vybrnkávající kytary zpravidla předznamenává zlé tušení, že něco ohavného přijde hned vzápětí. Těžké a maligní riffy se táhnou jako smrad z tlejících těl. Záhrobní zpěv je plný zoufalých výkřiků i nekontrolovatelných pazvuků. Kolem bicích hoří posvátné ohně. K takto ponuré atmosféře významně pomáhá i produkce desky, která je jednoduše geniální. Ostatně, postarala se o ni jistota v podobě Arthura Rizika. Všechny nástroje včetně zahnívajícího se vokálu mají skvělý mohutný zvuk. Výborná je rovněž práce s ozvěnou, jež velkou měrou přispívá ke hrůzným představám. Hraje se tu i s efekty, kdy třeba v jedné pasáži „Red Feasts Condensed Into One“ mohou kytary připomínat volání zpovzdálí. V této stopě je i chaotická část, v níž se kloubí několik vrstev najednou, což působí jako noční můra. Jak je zde řečeno, vytáhněte mé vnitřnosti a orgány – hodujte na nich! V neposlední řadě jsou na „Sparagmos“ také ambientní prvky, za různého cinkání propriet nejčastěji navozující pohřební rituály. Úplně z toho cítím valící se kouř a závan kadidel.

Struktura skladeb je dynamická a stojí zejména na kontrastu táhlých zneklidňujících pasáží a postupného nabalování rytmiky a riffů do astrálních rychlostí. Podobná vichřice přijde hned v první „Be Cadaver“, a to sice po tom nejohavnějším blueergh jaké si dokážete představit. Jak stojí v textu, žádný měsíc – žádné hvězdy. Spectral Voice kromě pocitů útisku a strachu v rámci našeho bytí přinášejí i nedůvěřivé zírání na noční oblohu. „Sinew Censer“ je zrovna taková. Nejkratší kompozice nahrávky obsahuje asi ty nejriffovější pasáže vhodné na vymlácení duše z těla, ale ke svému konci také totální umíráček. Závěr v podobě „Death’s Knell Rings in Eternity“ je pak skutečným vyvrcholením. Její riffy se sápají jako chapadla a vtahují do věčnosti i zapomnění. Svojí atmosférou pohlcuje vše živé a já mám zdání, že se snad chodbou v mém domě rozprostřel dým a sklepní dveře se rozevřely dokořán.

Není cesty úniku. „Sparagmos“ je další výbornou nahrávkou z pera Spectral Voice. Asi se nabízí porovnání s předchozí „Eroded Corridors of Unbeing“. Novinka je rozhodně pomalejší a ve smyslu death doomu pravověrnější. Přidala na mučících tempech i atmosféře, ubrala na přímějších pasážích a kytarových riffech. Ve svém přístupu je tedy odlišná než její předchůdce, přesto v konečném vyznění podobná. Je opravdu těžké jednu z nich upřednostnit, záleží na momentálním rozpoložení. Co však platí dozajista je, že „Sparagmos“ je výtečná deska. Je to nechutné dílo ověnčené ostatky obětí hnijících v zapomenuté kobce a příznivcům opravdového metalu smrti nezbývá nic jiného, než podstoupit tento rituál a nechat se novinkou Spectral Voice pozřít zaživa.