Země: Norsko
Žánr: black / doom / heavy metal
Datum vydání: 26.04.2024
Vydavatelství: Peaceville Records
Seznam skladeb:
01. Howling Primitive Colonies
02. Eon 3
03. Black Dawn Affiliation
04. And in That Moment I Knew the Answer
05. The Bird People of Nordland
06. The Heavy Hand
07. The Lone Pines of the Lost Planet
Hrací doba: 43:29
Málokterou kapelu mám v takové úctě jako právě Darkthrone. Za prvé proto, že si dělají, co chtějí a z vysoka kašlou na to, co jim, kdo radí. Za další také proto, že jsou samozřejmě obrovskou veličinou metalového žánru a mají za sebou hned několik legendárních a stylotvorných desek. Navíc stále tvoří další povedené nahrávky, ale o tom ještě bude řeč. No a v neposlední řadě také proto, že Fenriz i Nocturno Culto se jeví jako velcí sympaťáci, kteří spolu tvoří to, co je jednoduše baví.
Těžko tomu uvěřit, ale aktuální „It Beckons Us All…….“ je už jejich dvacátým prvním studiovým albem. Je spousta lidí, kteří by zřejmě byli raději, kdyby už vůbec nic nevydávali, avšak k těm já nepatřím. Některé lidi vyloženě sere, co Darkthrone nyní hrají a já jim vlastně rozumím. Stylové přemety jsou mezi fanoušky vždy problém, ovšem ty, které dělají Darkthrone, jsou za mě super. A že jich už udělali. Není jim to cizí už od samých prvopočátků. Dnes už každý bere Darkthrone jako blackmetalovou skupinu, avšak jejich úplně první studiovka „Soulside Journey“ byl ještě death metal a nutno podotknout, že moc dobrý. Až s druhou deskou „A Blaze in the Northern Sky“ přišlo ono nejslavnější období, kdy dali světu několik naprosto zásadních blackmetalových kultů, jež dodnes platí za snad vůbec to nejlepší, co kdy kdo v tomto žánru vymyslel. Zkrátka pravý norský black metal.
Až potud se asi všeobecný názor na Darkthrone shoduje. Kvalita nahrávek šla sice s postupem devadesátých let dolů, avšak stylově se drželi stále svého mustru. Zlom nastal v roce 2006, kdy se Darkthrone představili prostřednictvím nahrávky „The Cult Is Alive“ s novým stylem založeným na crust punku. To už začali z vlaku vyskakovat první fanoušci. Část těch, co nový směr přijala, ale vyskočila hned posléze. Na dalších nahrávkách totiž začali Darkthrone ve velkém přijímat za svůj i klasický heavy metal a speed metal osmdesátých let, což vykulminovalo roku 2013 deskou „The Underground Resistance“, kde po black metalu už nebylo téměř ani stopy.
Základ současného zvuku Darkthrone byl položen o tři roky později na placce „Arctic Thunder“, jež nabídla návrat syrového zvuku a hudebně se pohybovala někde mezi black metalem, heavy metalem a doom metalem. Tohoto mixu se drží kapela dodnes, tedy i na novince „It Beckons Us All…….“. Tak jako jsem neměl problém s death metalem a punkem, nemám problém ani se současným pojetím. Třeba takové album „Old Star“ mám rád fakt moc a řadím jej v diskografii Darkthrone hodně vysoko, klidně i výše než některé z klasických arikultů.
Nynější rozpoložení Darkthrone s oblibou nazývám starým metalem. Je to totální pocta původnímu zvuku. Snaha o oživení tehdejší estetiky a kouzla, kdy se všechny ty různé podžánry teprve formovaly. Návrat do dob, kdy to byl prostě jenom hlučný metal. Největším vlivem Darkthrone byli vždycky Celtic Frost a ti jsou v nich znatelně cítit až dodnes. Vzhledem k doomovým tendencím nelze opomenout ani Candlemass nebo Trouble. Hlavním stavebním kamenem je jednoduše pořádný kytarový riff.
„It Beckons Us All…….“ tedy stylově pokračuje v minulých nahrávkách. Produkce je blackově nakřáplá, což dodává desce skvělou, mrazivě mystickou atmosféru. Pomáhá tak zdůraznit epický ráz jednotlivých kompozic a zároveň plně přenést do retra let osmdesátých. Riffy mají melodie heavy metalu i tvrdost doom metalu, v tomto ohledu se Darkthrone průběžně přelévají podle tempa dané písně, kterých je většinou vystřídáno hned několik. Vokály Fenrize a Nocturna Culta jsou opět poutavé. Dvojice působí jako staří zarostlí bardi, co vypráví tajuplné příběhy či osvědčená moudra, zatímco venku skučí vánice a vy se ukrýváte v horách pod převisem v přítmí hořícího ohně.
Vzhledem ke stylistickým podobnostem se logicky nabízí porovnávání s nedávnou tvorbou. Zde musím, ač nerad, konstatovat, že „It Beckons Us All…….“ jsem si neoblíbil tolik, jako třeba minulé „Astral Fortress“ či jemu předcházející „Eternal Hails……“, a už neočekávám žádný další růst. Tato dvě alba vnímám jako opravdu zdařilá. Novinka, ačkoliv pracuje se stejnými postupy, zkrátka nemá tak zajímavé nápady. Znát je to už s otvírákem „Howling Primitive Colonies“, který sice baví, ale je prostě slabší než skladby, jež otevíraly předchozí dvě desky. Nicméně vyloženě v této stopě onen problém není. Úvod alba jako celek je ještě srovnatelný s předešlou tvorbou Darkthrone. Nahoru to táhnou jak skvělé doomové kytary a čisté zpěvy v „Eon 3“, tak výborná rychlejší tempa a chytlavé riffy v „Black Dawn Affiliation“, což je mimochodem za mě nejlepší píseň alba. Naplno v ní vyznívá ona majestátnost soudobých Darkthrone. To horší teprve následuje.
Nejkratší skladba „And in That Moment I Knew the Answer“ je pouze jakousi mezihrou, jež je založena na tradičních postupech, které však nemají čím překvapit. „The Bird People of Nordland“ už zase maká ve standardních intencích, ovšem nevidím v ní nic víc než povedené poklekávání před odkazem mocných Celtic Frost. Tohle Darkthrone šlo vždycky, ale většinou se jim dařilo tam také vtisknout něco navíc. Před stejným oltářem se klaní také „The Heavy Hand“. Zde jsou alespoň hodně fajn pomalu se táhnoucí tvrdé riffy. V tuto chvíli se „It Beckons Us All…….“ zase na chvíli ocitá ve formě ze začátku desky.
Závěrečná „The Lone Pines of the Lost Planet“ má plnit zástupce té nejepičtější kompozice, kterou také je. Když ale poohlédnu opět k „Astral Fortress“ a jejímu opusu „The Sea Beneath the Seas of the Sea“ nebo „Hate Cloak“ v případě „Eternal Hails……“, tak jsou na tom znatelně lépe. „The Lone Pines of the Lost Planet“ jako když se točí v kruhu. Posluchač stále čeká, kdy to už konečně přijde, a ono nic. Je to sice doom jak hovado, ale nic to se mnou nedělá. Druhá polovina novinky je tak hodně na vážkách. Darkthrone zde zabředávají do průměru z nějž se na ploše nějakých pětadvaceti minut dostávají pouze v dílčích momentech. To se na předešlých třech plackách nestávalo.
„It Beckons Us All…….“ nedosahuje úrovně předchozích počinů Darkthrone, přesto své kvality má, zejména v první polovině. Novinka mě baví asi stejně jako „Arctic Thunder“, takže ji beru jako dobrou desku, která se dá v pohodě poslechnout a dokáže pobavit, ovšem budu-li si chtít pustit nové Darkthrone, sáhnu po něčem jiném. Její hlavní devizou je produkce a stylizace, stejně tak schopnost Darkthrone vymyslet v jejich zpátečnickém stylu další dobré skladby. Nyní jich však už není tolik, a tak se může zdát, že potenciál současného směřování již vyčerpali. Uvidíme, kam budou směřovat další kroky, nějaké velké změny ovšem nečekám. I nadále mi je počínání Darkthrone sympatické, jenom se to holt na „It Beckons Us All…….“ nesešlo tak, jak jsem zvyklý.
Napsat komentář