Země: USA
Žánr: death doom metal
Datum vydání: 22.03.2024
Vydavatelství: 20 Buck Spin
Seznam skladeb:
01. The Azure Eye
02. Shrouded in Crystals
03. Endless Symmetry
04. Labyrinth Charm
05. Leviatation Tomb
06. Maze Envy
07. Geryon (The Plummet)
Hrací doba: 42:07
Obaly desek pro mě stále bývají silným vodítkem k tomu, co si v záplavě nových alb pustit. Takže když jsem uviděl výrazně fialovou ilustraci, na níž je monumentální labyrint, z jehož středu vyzařuje světlo znázorňující snad duše zemřelých opouštějící toto bludiště, musel jsem po tom sáhnout. Úplně vespod stojí světlonoš, který jako když láká k návštěvě. Stejně jako příroda často klame svými barvami, totéž dělá i tento obal. Fialová působí příjemně, ovšem koukne-li posluchač pozorněji, uvidí v onom labyrintu samé vyhaslé poutníky. Za jeho zdmi se pak nachází holé stromy připomínající červy vylézající z okolní pustiny, na obzoru zuří bouře. Korunu všemu pak dává neprostupné kořenovité logo v levém rohu. Jedná se o Civerous, kapelu s Los Angeles, která byla založena v roce 2019.
Výše popisovaný poutavý obal patří jejich aktuální novince „Maze Envy“. Nejedná se o debut, ten si Civerous odbyli před třemi lety s albem „Decrepit Flesh Relic“, jejž jsem sice ve své době zaregistroval, ovšem pouze kolem mě profičelo bez většího zaujetí. S druhou řadovkou už to bylo docela jinak. Kromě ústřední malby zkušeného Juanjoa Castellanoa mě navnadily také první ukázky a fakt, že Civerous přesídlili k vydavatelství 20 Buck Spin, což jak už jsem několikrát zmiňoval znamená, že je třeba zvýšit pozornost. Nyní tedy už ani nepřekvapí, že tito Američané hrají hnusný death doom metal, na nějž se v 20 Buck Spin tak soustředí. I když o tom, na kolik se jedná o vyložený hnus ještě bude řeč.
Příznivci death doom metalu si v posledních letech přicházejí na své. Svinstva jako Mortiferum, Spectral Voice nebo Worm dodávají poctivou kvalitu, přitom každé po svém. Z těchto zmíněných se Civerous nejvíce podobají Mortiferum, byť i zde jsou rozdíly. Jejich styl je poměrně klasický a asi lehce představitelný. Nicméně je tu i jeden signifikantní prvek. Hudba Civerous totiž obsahuje na tento žánr dost čisté pasáže a postupy z progresivního metalu. S tím se pojí i produkce „Maze Envy“, která není vyloženě utiskující a mučivá, nýbrž jasně čitelná a vlastně tak nějak generická. Při poslechu nemám pocity strachu z neznáma, jak jsem si při pohledu na obal představoval. To je škoda. Novinku Civerous bych proto neoznačil za příklad zvráceného a hnusného death doom metalu, ale spíše za melancholickou nahrávku, která umí hlavně z kraje stopáže zmáčknout, ovšem poté také skrze atmosférické momenty a modernější riffování povolit.
Začátek desky je přesně podle mého gusta. Nervní smyčce v „The Azure Eye (Intro)“ připomínají Kubrickovo filmové zpracování „Osvícení“. Vzbuzují nekomfort a zlé tušení, že něco nepěkného přichází. A taky že jo. „Shrouded in Crystals“ je parádní deathdoomová práce. Hřmící basa se střídá s tvrdými riffy a cinkajícími činely. Civerous v této skladbě skvěle pracují s gradací a postupným nabalováním tempa se jim daří posluchače držet přikovaného do křesla. Vhodnější zvukové osazení však mohlo tento dojem ještě umocnit. Stejně fádní jako produkce je i zpěv Lorda Foula. Sice sem samozřejmě sedí a splňuje všechny náležitosti pro death metal, na druhou stranu nepřináší nic navíc a rozhodně patří u Civerous ze všech nástrojů k tomu nejslabšímu.
Po úvodní nakládačce se hned dostavuje mezihra v podobě „Endless Symmetry“. Vzhledem ke tři čtvrtě hodinové stopáži „Maze Envy“ přichází celkem brzy, ale proč ne. Vedou ji náladotvorné a syrově znějící kytary, které volně přejdou do následující „Labyrinth Charm“. Ta už začíná výrazněji, ukazuje nové vlivy. Začátek se nese v moderním až groovovém rozpoložení a brzy přejde za kytarového sóla do melodických linek black metalu. Ty mají velice pěknou atmosféru, až by to člověk na takovéto desce nečekal. Podobných pasáží ale bude přibývat.
Od páté písně „Levitation Tomb“ začíná převládat melancholická nálada a chuga chuga riffy jsou stále markantnější. Metalcorové kytary v death metalu opravdu nevyhledávám. Zde si pomalu přestávám s Civerous rozumět, což se ještě stupňuje se dvěma závěrečnými opusy, které oba mají přes devět minut. Titulní „Maze Envy“ stihne během stopáže tak nějak všechny tempa Civerous, avšak kolem šesté minuty nabídne také novinku, kdy na sebe pozornost strhnou libé housle. Jsou sice příjemným zpestřením, ovšem já takové invence v death doom metalu nevyhledávám. Kdyby se sem hodily obdobně ujeté smyčce jako v intru, jsem spokojen, zapadalo by mi to do konceptu. S tímto si už připadám, že poslouchám něco zcela jiného, čajový dýchánek o páté. V poslední „Geryon (The Plummet)“ už znějí housle neustále. Věřím, že pro spousty posluchačů tohle bude dojímavé ukončení, ale já bych se touhle dobou už nejraději vypařil zprostřed labyrintu někam pryč.
„Maze Envy“ tak pro mě má celkem jasnou strukturu. Začátek mě, i přes celkově nevýrazný vokál a produkci, baví dost. První půlka novinky Civerous je dobrým death doom metalem a může se v žánru poměřovat s tím nejlepším za poslední dekádu. S blížícím se koncem a sílícím nářkem a krásou se však mému vkusu stále více vzdaluje. „Maze Envy“ bych se proto nebál doporučit i třeba příznivcům posmutnělých kapel jako Draconian nebo My Dying Bride. Příležitostně se k němu asi tu a tam budu vracet, ovšem daleko raději si v tomto stylu dám něco nechutnějšího.
Napsat komentář