Země: Nový Zéland
Žánr: technical death metal
Datum vydání: 14.06.2024
Vydavatelství: Debemur Morti Productions
Seznam skladeb:
01. To Flow Through Ashen Hearts
02. The Dawn Is Hollow
03. Further Opening the Wounds
04. Transfiguration In and Out of Worlds
05. To See Death Just Once
06. Undying as an Apparition
07. Cutting the Throat of God
Hrací doba: 57:46
Odkazy:
web / facebook / instagram
Jestli se někde v současné době posunují hranice metalu, pak je tomu v technickém death metalu, či chcete-li přesněji v jeho disonantní podobě. Tam se v posledních letech dějí věci. K čelním představitelům patří dozajista Ulcerate. Přestože existují už od roku 2000, tak se díky jejich svébytnému stylu stále drží mezi hybateli žánru. Ve vytříbeném rázu těchto Novozélanďanů se kloubí vysoká technická úroveň s atmosférickou naléhavostí. Jako když se na vaše bedra hroutí tíha celého světa.
Druhé album Ulcerate „Everything Is Fire“ z roku 2009, je dnes již považováno za novodobou klasiku a dle mnohých také jejich nejlepší nahrávku. Není divu, je to v podstatě pokračování toho, co legendární Gorguts načali v devadesátkách na desce „Obscura“. Samozřejmě s notnou dávkou sludge. S dalšími počiny Ulcerate svůj styl nadále pilovali. Tu přitlačili na budování zlověstné nálady, jinde zase utiskovali až klaustrofobickými momenty. Až přišel razantní zlom. Za další vrchol jejich dosavadní kariéry lze vnímat předešlou řadovku „Stare Into Death and Be Still“. Ta vyšla roku 2020, kdy tento žánr zaznamenal nebývalý rozkvět. Výraznou stopu zanechaly také opusy Ad Nauseam, Artificial Brain nebo Imperial Triumphant. Ulcerate se s tímto albem dost uklidnili a namísto nepříjemného tlaku soustředili svoji pozornost na zastřené nálady. Technický death metal se v jejich pojetí jako když rozplýval v abstraktních obrazech. Deska zaznamenala snad až nad očekávání velký ohlas, takže pozice aktuálního „Cutting the Throat of God“ nebyla zrovna nejsnazší.
Ulcerate u mě platí za věrozvěsty death metalu. Vlastně s každou z jejich dosavadních šesti řadových nahrávek se posouvali někam jinam, čímž zároveň poukazovali na to, kam až lze v rámci smrtícího metalu zajít. Co bylo, bylo. Novinku „Cutting the Throat of God“ bych mohl jednoduše shrnout jako přímé pokračování minulého „Stare Into Death and Be Still“. Z toho vyplývá, že vůbec poprvé v historii Ulcerate nemohu nové album označit za jakýkoliv posun. Tato skutečnost má dvě roviny. Ulcerate jsou samozřejmě stále kapela namakaná jako svině. Ve svém stylu patří k naprosté špičce, však jsou také jeho hlavním představitelem. Na druhou stranu, to, že nyní vsadili na jistotu, jde tak nějak proti jejich samotné podstatě, přinejmenším z mého pohledu.
Jinými slovy to celé znamená, že „Cutting the Throat of God“ je velice dobrou deskou, ale zároveň ničím nepřekvapuje, což se v předchozích případech Ulcerate nestávalo. Pravděpodobně si sami byli velice dobře vědomi, čeho se „Stare Into Death and Be Still“ dosáhli, a tak dává smysl v tom pokračovat. Stále se jedná o vybroušený death metal, o kterém se většině kapel může jenom zdát, ale mluvit o tom jako o znamenité desce, podobně jako v případě právě té minulé, nemohu. Už to tu prostě jednou bylo. A navíc udělané o kousíček lépe.
Posluchač obeznámen s dosavadní tvorbou Ulcerate ví, že současné směřování je oproti jejich začátkům přívětivější na poslech. Vlastně se jedná o chytlavou muziku, což je vzhledem k tomu, o jak komplikované a vrstevnaté skladby jde, malá známka geniality této kapely. Disonance se tu misí s harmoniemi. „Cutting the Throat of God“, stejně jako jeho předchůdci, vyžaduje pro úplně vstřebaní vícero poslechů, avšak je důmyslně protkáno vkusnými háčky, které bádání výrazně ulehčují. Prim pro mě znovu hraje bubeník Jamie Saint Merat, jenž do toho řeže stále se stejnou vervou, nicméně i tak vše podřizuje písním samotným. Jsou tu momenty, kdy hraje řádný náklep i do vyloženě mírumilovných pasáží, to je velká zábava. Skladatelská práce je v Ulcerate právě jeho dílem. Spolu s kytaristou Michaelem Hoggardem již tradičně dávají vše dohromady. Texty a zpěv obstarává Paul Kelland. Sehraná trojice má za ty roky svůj styl silně v paži.
„Cutting the Throat of God“ obsahuje hned několik fantastických nápadů, zejména ve své první polovině. Melancholie a tíživé hudební postupy se začínají křížit už s prvními tóny úvodní „To Flow Through Ashen Hearts“. Její výrazně jemný riff dle očekávání brzy zhrubne, hudba zabředává do čím dál větších hloubek a Ulcerate začínají malovat. Je to jako v úžasu sledovat zpomalené záběry rozpouštějících se látek či neznámých hmot. Působivé i děsivé zároveň. Povedené rozpoložení podtrhuje další „The Dawn Is Hollow“, v níž sílící útlak rozráží klidné pasáže. Death metal spočívá především v bicích, jinak pocity ze současných Ulcerate, díky vydatnému zaměření na náladotvornost, směřují spíše někam k post-metalu. Vrchol alba vidím ve „Further Opening the Wounds“. Opět je tu velice výrazný motiv stojící na silném kytarovém riffu a pohlcujících melodiích. Přísné bicí svádí souboj se zbytkem nástrojů, ale všemu vévodí celková chytlavost písně a chytře vystavěná struktura. Opravdu intenzivních osm minut technicky vyspělého metalu.
Atmosféru nahrávky umocňuje i soudržné lyrické téma točící se znovu kolem lidského utrpení. Roztržka morálky a balancování na hranici zkaženosti a extrému vede jenom k nezvratnému sestupu do temnot. Žádné osvobození, žádný oddech. Strach z totality sílí. Opravdové pokání nebylo nikdy na dosah, a tak nezbývá než podřezat Bohu hrdlo. Osvobozen krví v záhubě.
Další signifikantní moment vidím ve velkém skřípajícím riffu následující „Transfiguration in and Out of Worlds“. To jsou přesně ty postupy, které se zarývají ihned do hlavy a s dalšími poslechy rostou a rostou. Až po tuto skladbu vnímám „Cutting the Throat of God“ takřka na stejné úrovni jako „Stare Into Death and Be Still“. Jak už bylo řečeno výše, jediným mínusem je do této doby pouze to, že „Stare Into Death and Be Still“ bylo zkrátka první, jinak ale jen těžko úvodním čtyřem kompozicím něco vytýkat. Ne že by následující dění na novince stálo za starou bačkoru, ale nemohu se po všech těch posleších zbavit dojmu, že od „To See Death Just Once“ mě už na desce nic nedostává tak, jako v její první půlce.
„To See Death Just Once“ pokračuje v zajetém stylu desky, ale nemám na ploše jejích více jak osmi minut nic zásadního, co bych oproti zbytku vypíchnul. Další „Undying as an Apparition“ už zase obsahuje jednu lahůdku, nápadně tklivou vyhrávku, jež opět patří k oněm záchytným bodům celého alba. Závěrečná „Cutting the Throat of God“ se ale znovu přikrčí a nahrávku tak nějak dle očekávání ukončí. Je to stále ceněný standard, jaký Ulcerate nikdy nepodlézají. Nicméně jde o standard. Třeba v případě „Stare Into Death and Be Still“ se jim podařilo držet nad touto vysoce postavenou laťkou po celou hodinovou stopáž. „Cutting the Throat of God“ ovšem na své ploše povoluje i méně nápadité okamžiky, což pravděpodobně úzce souvisí s tím, že pouze pokračuje v zajetém stylu.
Je jasné, že noví Ulcerate se řadí k nejvýraznějším počinům letošního roku a budou se objevovat ve všemožných výročních žebříčcích. Zcela po právu. Jen nevím, jestli i v tom mém. Možná jsou má měřítka na „Cutting the Throat of God“ zbytečně moc tvrdá, nicméně bavíme se o Ulcerate, že. Minulé „Stare Into Death and Be Still“ mě baví více. Obě alba jsou žánrově příbuzná, ovšem to novější už nemá onen punc originality a objevování nových obzorů. Stále ale ukazuje Ulcerate v zářné formě. Vlastně věřím tomu, že kdybych slyšel „Cutting the Throat of God“ dříve než „Stare Into Death and Be Still“, dost možná bych je řadil obráceně. Aktuální studiovka je samozřejmě skvělou deskou, ale má zkrátka tu nevýhodu, že se nedá nesrovnávat s tou předešlou.
Napsat komentář