Země: Velká Británie
Žánr: stoner metal
Datum vydání: 19.07.2024
Vydavatelství: Peaceville Records
Seznam skladeb:
01. The Fire at the Centre of the Earth Is Mine
02. (Not) Rocket Science
03. Ascend the Negative
04. False Hope Diet
05. Cemetary Rats
06. The Fury of a Patient Man
07. Gemini (Twins of Evil)
08. The Justice Knife
09. End of Transmission
Hrací doba: 46:52
Odkazy:
web / facebook / instagram
Léto je sice fuč, ale proč se ještě nezahřát třeba nějakou hudbou. K tomu slouží hned několik žánrů, mezi něž často patří i stoner. Právě o něm dnes bude řeč. Dokonce o jednom z jeho absolutních klasiků. Za ty lze totiž s jistotou považovat anglány Orange Goblin. Ti to táhnou už od roku 1995, což znamená, že zažili ta nejlepší léta tohoto stylu. Aktuální řadovka „Science, Not Fiction“ je jejich jubilejní desátou a co si budeme, moc se toho u nich nezměnilo. Je to stále onen Orange fucking Goblin, baby.
Ještě, než si Orange Goblin začali říkat právě tímto názvem, fungovali jako Our Hunted Kingdom a hráli death doom metal. Vydali dokonce splitko s jejich souputníky Electric Wizard, a právě někde tou dobou vznikl nápad trochu pozměnit směřování. Death metal vzal za své a nahradil ho stoner. Co se nového jména týče, prostě chtěli mít v názvu nějakou barvu, protože všichni jejich oblíbenci jako Blue Cheer, Black Sabbath nebo Pink Floyd to tak měli. Goblin pak pochází z obdivu k tolkienovské sáze „Pán prstenů“.
Prvotní tvorba Orange Goblin z druhé poloviny devadesátých let je naprostou samozřejmostí každého vyznavače stoner metalu. Zdrogovaný metal postavený na silných riffech se u nich mísil se space rockem a tradičním doomem. Zhruba kolem alba „Coup de grace“ z roku 2002 se začal jejich zvuk trochu měnit. Slevili z psychedelických ujeťáren a nechali písním dostatek prostoru pro klasičtější vyznění. Oni sami o sobě mluví jako o normální rock ‚n‘ rollové, případně heavymetalové kapele, což jejich současné rozpoložení docela přesně vystihuje.
„Science, Not Fiction“ je ve svém směřování na stejné vlně jako několik poslední alb. Je to nadále stoner, ale dost často to zní až jako hezky česky řečeno bigbít. A to nemyslím nijak pejorativně. Ve své podstatě je to prostě standardní heavy metal nebo hard rock. Jsou tu staré známé postupy, jak složit dobrou rockovou písničku. Ostatně jak sami v jedné z nich zpívají, není to žádná raketová věda. Stylově se tedy u Orange Goblin nic od poslední, šest let staré desky „The Wolf Bites Back“ nezměnilo, ale možná trochu překvapivě došlo na jednu personální obměnu. Před třemi lety odešel basák Martyn Millard, jeden z původních členů. Nahradil ho Harry Armstrong. Jedná se o teprve druhý odchod v celé historii skupiny. I proto byla tato skutečnost docela nečekaná.
Snad aby dodali Armstrongovi dostatek kuráže, je celá novinka uvedena právě basovým partem. Její bublání brzy doprovodí i ostatní nástroje, čímž se „The Fire at the Centre of the Earth Is Mine“ rozjede do typického tempa Orange Goblin. Těžko si lze představit vhodnější úvod. Stojí na výrazném riffu, má chytlavý refrén, jednoduše klasika. Mohla by sloužit jako šablona pro to, jak udělat v metalovém žánru dobrou píseň. Ještě větší parádu obstarává následující „(Not) Rocket Science“. Znovu se jedná o velké ctění tradice, kdy má díky pianu (a také kravímu zvonu) v pozadí až rock ‚n‘ rollový nádech. Asi ji nelze vystihnout lépe, než že prostě šlape jako kráva. Dosavadní nakopnuté tempo neustává ani se třetí „Ascend the Negative“. Ta nabídne i první zlom do pomalé, řekněme doomové pasáže, která nakonec tvoří celou druhou polovinu stopy.
V zadumanějším tónu pak pokračuje „False Hope Diet“, takřka sedmiminutový opus, jenž ukáže hned několik podob. Jeho původní epický ráz brzy vystřídá vkusné vyostření, které se ale po čase opět vrátí k nosnému refrénu. Orange Goblin podobné skladby skládají od nepaměti, a i tato má na desce své místo. Jen si říkám, jestli by neprospělo trochu něco zkrátit, což platí i obecně pro celou nahrávku. Jsou tu totiž pouze dvě písně pod pět minut. Další „Cemetary Rats“ je bezesporu tou nejrychlejší stopou na „Science, Not Fiction“. Už jen proto dost vyčnívá, nicméně i pro svou šestiminutovou délku dokáže při některých posleších začínat nudit.
To ovšem neplatí pro rozjetou „The Fury of a Patient Man“. Po „(Not) Rocket Science“ je to můj druhý nejoblíbenější kus z novinky. Právě tyto dvě jsou těmi stopami pod pět minut. Možná na tom něco bude. Následující „Gemini (Twins of Evil)“ přichází se složitější kompozicí, ale moc ničím nedokáže zaujmout. To „The Justice Knife“ díky riffům a neuhýbajícímu tempu zase přitvrdí a ke konci i ozvláštní desku jakýmsi jamováním kolem opakujícího se motivu, což je fajn osvěžení. Se závěrečnou „End of Transmission“ se Orange Goblin opět ponoří do komplikovanějších vod, ovšem i tato skladba patří k těm obyčejnějším.
Novinka od Orange Goblin je na tom tedy velice podobně jako několik jejich předešlých studiovek. Je v pohodě, na několik poslechů určitě potěší, a dokonce se zde dají objevit i vyložené hity, které baví neustálé. Možná až překvapivě dokáží na „Science, Not Fiction“ zaválet s pořádnou dávkou energie. To se taky počítá. Je to ve své podstatě povedený bigbít ve stonerovém hávu. Občas si u toho můžete říkat, že tohle jsem slyšel od Venci z horní dolní taky, ale věřte, že to rozhodně nebylo tak na úrovni. Kdo zkrátka hledá nějakou uvolněnou sabbaťárnu, měl by si zde přijít na své. Staré řadovky Orange Goblin ale samozřejmě zůstávají v nedohlednu.
Napsat komentář