Země: Česká republika
Žánr: stoner / doom metal
Datum vydání: 15.03.2024
Vydavatelství: vlastní vydání
Seznam skladeb:
01. Grandchildren of the Doom
02. Black Blizzard
03. Do You Love Enough?
04. The Gift
05. The Emperor
06. Secret of Flying
07. On the Edge of the Night
08. Poisoned Mind
Hrací doba: 38:35
Odkazy:
bandcamp / facebook / instagram
Už jsem se tu docela rozplýval při příležitosti zahřívacího dne letošního ročníku Brutal Assaultu, ale Acid Row opravdu na jaře vydali tak silnou desku, že by byla škoda to zmínit jenom v pár větách v onom reportu. Svým způsobem je to vlastně dostačující, protože hlavním sdělením má být běžte si to hlavně pustit, protože to fakt stojí za to. Nicméně i tak ještě něco málo přidám skrze tohle povídání.
Acid Row jsou jednou z kapel, kterou vnímám už dlouhá léta, ovšem nikdy jsem se k nim pořádně nedostal. Jméno mi bylo známo jak z plakátů, tak z recenzí, ale jít do hloubky mě to nepřimělo. Existují už více jak deset let. Před „Poisoned Mind“ vydali dvě studiové placky. Pár klipů jsem viděl, pár singlů slyšel, řekl si, je to dobré, ale tím to haslo. Přišlo mi, že zní pokaždé trochu jinak. Vždycky se ale pohybovali někde ve škatulce stoner rocku, jen to občas bylo více do punku, někdy i do grunge. Na novince mi ale Acid Row přijdou, co se stylu týče, dosud nejucelenější. Možná že až překvapivě moc. Je to totiž totální stoner / doom metal, který téměř nikam neuhýbá.
Předně musím pochválit zvuk. „Poisoned Mind“ hraje jako hovado. Všechny nástroje mají svůj prostor, celé to má dynamiku a album díky tomu působí skutečně velkým dojmem. Acid Row se opravdu podařilo zachytit žánr nejen hudebně, ale i zvukově. Jasně zřetelný je jak prapůvodní stoner po vzoru Black Sabbath, tak i pozdější doom kolem Candlemass, především pak v riffech. Zahrnuta je ale samozřejmě i psychedelie sedmdesátých let, což také desce dost pomáhá ve vytváření atmosféry. Zkrátka všechny žánrové atributy jsou obsaženy.
Ocenit zvuk lze hned v prvních vteřinách, kdy se v „Grandchildren of the Doom“ rozezní mohutný, silně iommiovský riff. Mimochodem všeříkající název skladby. Postupně se k němu přidává i dravá basa, přesné bicí a nakonec omamující zpěv. Ten dokáže skrze trefné melodie a svou naléhavost evokovat třeba i Ozzyho. První stopa je zkrátka super, pravděpodobně má nejoblíbenější na nahrávce. Na výrazném riffu je postavena i následující a rovněž velice povedená „Black Blizzard“. Jako další zářný moment ale vidím až třetí „Do You Love Enough?“. Zde tedy Acid Row z přísného stoner / doomu přece jenom ustupují, a to v jejím refrénu. Ten si klidně dokážu představit i u takových The Atavists. Je strašně chytlavý a skladba díky němu získává až taneční náladu. Acid Row ho také s velikou radostí opakují. Jinak se ale tenhle hit nese v poctivých stonerových intencích.
S usedlejší „The Gift“ nabídne „Poisoned Mind“ opět ryze tvrdý riff a dobré harmonie mezi kytarami a zpěvy, avšak vnímám ji jako tu jedinou lehce slabší položku desky. Další výrazný okamžik ale přichází hned vzápětí. Mohutná „The Emperor“ představí Acid Row v heavy psych omámení, kdy hypnotickým zaříkáváním lapají posluchače do smyčky. Vysvobození přinese až „Secret of Flying“, která znovu sází na chytlavost a odlehčené nápady. A podobně jako v „Do You Love Enough?“ to funguje. Blížící se konec placky začne hlásit už předposlední „On the Edge of the Night“, jež po úvodním klasickém tempu zahučí do nelítostného doomu a zvukových efektů, odkud se hrabe několik minut. Opět velice působivá a na závěr vhodná věc. Titulní „Poisoned Mind“ je pouze klidným dojezdem tohoto tripu.
V případě novinky Acid Row není tak moc co řešit. Jestli patříte k vyznavačům stylu, nemělo by vám „Poisoned Mind“ uniknout. Tím spíše, že se jedná o českou nahrávku. Je to velice zdařilá pocta všem zkouřeným metalům, opojným vokálům a kurevsky dobrým riffům. Invenci tu nehledejte, ale kvalitně poskládanou variaci na již vymyšlené zcela jistě ano.
Napsat komentář