Země: Velká Británie
Žánr: death doom metal
Datum vydání: 08.03.2024
Vydavatelství: 20 Buck Spin
Seznam skladeb:
01. The Beckoning Bell
02. Gut-Brain Axis
03. Splayed Mudscape
04. Batrachomorpha Resurrections Chamber
05. The Hissing Moor
06. Tidal Slaughtermarsh
07. Heroic Demise
Hrací doba: 47:40
Odkazy:
bandcamp / facebook / instagram
Ke kapele Slimelord jsem přistupoval skepticky. Už jejich samotný název mi nevěstil nic dobrého, který víc než cokoliv připomíná nějakou grindovou odrhovačku. Že nejspíš půjde o jiný žánr jsem si uvědomil po zjištění, že tři z pěti členů Slimelord působí také v technicky deaththrashových Cryptic Shift. Ti o sobě dali důrazně vědět v roce 2020, kdy vydali oslavovaný debut „Visitations From Enceladus“. Mě to však moc nechytlo. Šance že by mě tak měli Slimlord bavit, zůstávala malá.
Rodáci z anglického Leeds se však v případě tohoto tělesa vrhli na jiný žánr; death doom metal. Navíc ne tak ledajaký, ale na vysoké technické úrovni a s progresvním přístupem. Nedalo mi to, a jejich první dlouhohrající desku „Chytridiomycosis Relinquished“ jsem samozřejmě zkusil, co také jiného zbývalo. Navíc vyšla u 20 Buck Spin, což je takřka sázka na jistotu toho, že to nebude žádný průser. Ukázky mě přesvědčily abych si Slimelord poznamenal mezi kapely, které sledovat. Poté jsem spatřil barevný a adekvátně odpudivý obal od mistra Brada Moora a bylo vymalováno. Zkrátka, karta se obrátila a na Slimelord jsem záhy nahlížel úplně jinak.
Slimelord vznikli roku 2019 a na dlouhohrající album si museli celkem počkat. Dříve než první regulérní řadovku vydali tři EPčka, dokonce i jedno živé album, a až poté konečně došlo na normální placku. Před letošním rokem jsem o nich nikdy neslyšel. Zkoušel jsem si zpětně pouštět i jejich starší tvorbu a jedna věc je jasná; vždycky byli věrni svému death doom metalu. Bylo to tam, ale naplno se dokázali projevit až s aktuálním „Chytridiomycosis Relinquished“. Pět let čekání přineslo ovoce. Jejich styl se dá připodobnit k něčemu mezi deathmetalovým odobím Worm a kapelami jako Mortiferum nebo Tomb Mold. To znamená, že se rádi ráchají ve zpomalených tempech, ale ve správnou dobu za to také umí pořádně vzít a naklepat prdel.
První vteřiny poslechu mohou způsobit až úsměv na tváři. Úvodní „The Beckoning Bell“ totiž začíná kdákáním kachen a kvákáním žab. Vše začne dávat smysl poté, co se člověk začte do textů nebo si rozevře přílohu alba, kde je koncept poodkryt. Je to na death doom metal správně zvrácené, a hlavně podivné téma, které jde s hnilobou tohoto žánru naprosto ruku v ruce. Slimelord se na ploše třičtvrtě hodiny „Chytridiomycosis Relinquished“ zabývají houbou batrachochytrium, jež parazituje na obojživelnících, a především pak žábách. Způsobuje jim vysoce nakažlivé infekční onemocnění chytridiomykózu, čímž se dostáváme k názvu alba. Takto nakažené žáby nemohou dýchat a hroutí se jim nervový systém, až dostanou infarkt a umírají. Od osmdesátých letech minulého století vyvolala tato nemoc mezi žábami pandemii a byla zařazena na seznam 100 nejhorších invazivních druhů světa. Takže death metal jako řemen.
Kvákání z úvodu nahrávky se brzy plynule přenese do příjemného středního tempa, kde vyrušuje pouze nepříjemný vokál, co se nad výbornou rytmikou drží jako smrad nad bažinou. „The Beckoning Bell“ ale přejde i do nářezu, v němž poprvé vyniknou velice kreativní bicí, které drží skladbu, a dá se říci vlastně i celé album. Kytary se občas odmlčují, ale buben jede neustále. Pozornost upoutá i zapamatovatelné kytarové sólo a rovněž také závěrečné zpomalování a outro, což je obecně jedna z největších kvalit Slimelord. Prostě ví, jak dobře ukončit písničku. Zdá se to jako blbost, ale jednou z věcí, kterých si na „Chytridiomycosis Relinquished“ cením vůbec nejvíce, je právě toto. Vyústění skladeb u nich má často až filmový nádech.
Následující „Gut-Brain Axis“, byť jsem si ji z nahrávky oblíbil nejméně, pokračuje ve skvělém rozpoložení. Je ještě důraznější v sólování, ale není to žádná onanie; má to hlavu a patu. Drží se pomalejšího tempa, má dobré melodie a vzhledem ke své dlouhé stopáži si dovolí i návrat do žabince. Spolu s hudbou to zní jako právě pučící hnus. Rozhodně nic, v čem by se chtěl člověk vykoupat.
Jeden z pro mě signifikantních momentů desky přichází se třetí „Splayed Mudscape“. Jedná se o úvodní bublání, které pročísne naprosto super riff. Nakažlivě tekoucí kytara ale brzy narazí do nánosu bahna, zasekne se a Slimelord se pustí do chaosu a disonancí. I tento styl death metalu je na „Chytridiomycosis Relinquished“ zahrnut, ovšem děje se tak především ve středních tempech, rychlovek je tu pomálu. Zajímavou položkou je „Batrachomorpha Resurrections Chamber“, jíž jsem dlouho vnímal pro její atmosféru jako instrumentálku, přestože tu zpěv je. Působí totiž jako mezihra a funguje skvěle. Je jako ta infekce, která se šíří a putuje do těl ubohých a nic netušících obojživelníků. Prorůstá do jejich kůže a znemožňuje jim regulovat absorpci vody. Dochází na srdeční selhání. Opět je zde parádní ukončení, tentokrát v podobě až tribálních bicích.
Dalším velkým momentem je pro mě „The Hissing Moor“. Znovu díky jejímu neuvěřitelně chytlavému riffu. Ty Slimelord fakt umí. Dále jsou tu tiché pasáže, jež se střídají s agresivním tremolem a dochází po delší době i na pořádný masakr. V půlce však dojde na zlom s další skvělou kytarovou vyhrávkou, jež vede do znovu parádního konce, tentokrát i za pomocí akustických kytar. V krasojízdě pokračuje i předposlední „Tidal Slaughtermarsh“, nejnatlakovanější stopa nahrávky. Slimelord jsou opravdu nasupení a nabízí to nejlepší z nich. Skladba má vše co jsem výše vyzdvihoval – výborné riffy, skvělou dynamickou strukturu i atmosféru. Ani v této stopě nechybí další povedené ukončení, které celý opus ještě vyšperkuje. Tady není o čem. Závěrečná „Heroic Demise“ je pak jen podtržením celého „Chytridiomycosis Relinquished“. Zprvu na mě působila jako trochu navíc, protože deska mohla díky vygradovanému finále předchozí skladby už klidně skončit, nicméně Slimelord si asi řekli ještě ne, a přidali „druhé ukončení“. „Heroic Demise“ stojí vlastně jenom na pár jednoduchých melodiích, ale Slimelord si s tím umí pohrát tak, že to zní velkolepě.
Původní rozpaky nad Slimelord byly rozmetány na kusy. Pakliže máte rádi prorostlý a lovecraftem načichlý plíživý death metal, pak byste neměli s „Chytridiomycosis Relinquished“ váhat. Jedná se o výbornou záležitost, která obsahuje tolik skvělých momentů a nápadů, že ani po mnoha posleších nepřestává bavit. Originální není asi v ničem, možná v textovém tématu, ale i tak nabízí lákavý pohled na jindy stísnění žánr. Okusíte svět zobrazený na obalu. Svět pod vládou houby batrachochytrium.
Napsat komentář