Země: Austrálie
Žánr: garage punk
Datum vydání: 25.10.2024
Vydavatelství: B2B / Virgin Music Group
Seznam skladeb:
01. Jerkin‘
02. Chewing Gum
03. Tiny Bikini
04. Big Dreams
05. It’s Mine
06. Motorbike Song
07. Doing in Me Head
08. Pigs
09. Bailing on Me
10. U Should Not Be Doing That
11. Do It Do It
12. Going Somewhere
13. Me and the Girls
Hrací doba: 33:48
Odkazy:
web / facebook / instagram
Na světě není nic punkovějšího, než když si punková kapela zcenzuruje vlastní obal. Přesně to udělali Amyl and The Sniffers. Chtěli působit divošsky a provokativně, takže skáčou a hrozí na fotografa, čemuž vévodí zpěvačka, která vytáhne triko a ukáže prsa, jenže pak to zamažou. Nevím, co ještě více paradoxního může být. Horší známkou punku je snad jen to, když přestane mít punková kapela tah na bránu a nudí.
Důvody rozmazání určitých partií na obalu jsou samozřejmě zcela jasné. Zažívat voser všude po internetu s nahlašováním a následným zakazováním není ničím příjemným, tím spíše pro skupinu, která chce, aby bylo její nové album vidět. Ke cti se ale musí přiznat, že jeden z videoklipů už se toho nebojí a s nahotou si nedělá starosti. Čert ale vem obal, důležitější je obsah, a ten je v případě „Cartoon Darkness“, tedy nového alba Amyl and The Sniffers, podobně diskutabilní.
Amy a její čichače jsem si oblíbil už v letech vydání eponymního alba roku 2019. Jeho poslední písní je „Some Mutts (Can’t Be Muzzled)“. Nikdy nezapomenu, když mi její video YouTube předhodil poprvé. Vůbec nic netuše mě to okamžitě přejelo jako válec. Bylo to jako slyšet The Stooges, akorát zde namísto Iggyho Popa ječí holka. Tou je Amy Taylor, hlavní tvář kapely a zpěvačka s neuvěřitelným charismatem, který je pro takto drzý punk jako dělaný. Australské kořeny v sobě Amyl and The Sniffers nezapřou, ať už visáží, texty nebo zvukem, ostatně tomuto garážově hospodskému punk rocku se tam vždycky dařilo.
Po úspěšném debutu se předvedli za dva roky s další, za mě ještě lepší nahrávkou „Comfort to Me“, na níž dotáhli svůj styl takřka k dokonalosti. Má všechno; vtipné glosy, agresivní tempa i rebelující náladu. Od garage punku nelze chtít víc. Prostě chytře napsaná jednoduchá zábava. Amyl and The Sniffers zde zaznamenali hned několik hitů, které se s nimi pravděpodobně potáhnou už napořád. Já byl jako fanoušek nadmíru spokojen a čekal jsem za pár let další nálož. O tři roky později je tu „Cartoon Darkness“ a věcí se mají docela jinak.
Jak už jsem popisoval, obal desky ukazuje kapelu v tradičně rozverném rozpoložení. Nahrávka ale působí docela klidně. Na prvních dvou albech se Amyl and The Sniffers občas otírali až o hardcore, což jim dodávalo švih. Podobné momenty na novince už nejsou. Opravdu rychlých temp je tu pomálu. Naopak, přibyla ta pomalá, avšak ta mě tu paradoxně baví jednoznačně nejvíc. Takže v případě „Cartoon Darkness“ máme co dočinění s punkrockovou plackou, na níž jsou nejpovedenější dá se říci balady. To je samo o sobě dost divné. Rychlejším titulům totiž tuze chybí energie. A nápady. Amyl and The Sniffers zde hrají svůj standard, čili se tu nachází takové skladby, které by na předchozích dvou albech zapadly do průměru. Vyčnívají pro mě opravdu jenom pouhé dvě písně a obě jsou pomalé.
„Cartoon Darkness“ odpaluje skladba „Jerkin‘“, jediná z těch odpíchlejších, která nějak funguje. Na rozjezd je to velice dobré a zdá se, že Amyl and The Sniffers budou bez problémů navazovat na předchozí formu. Hned další dvě skladby ale nepředvádí nic extra, u „Tiny Bikini“ mi dokonce vadí i projev Amy, kdy se divně pitvoří a zní to zbytečně moc na sílu. Z hlediska textů však aktuální tvorba v ničem za tou starší nezaostává. Znovu se tu zpívá ovšem kolem nás; o válkách, politice, chování idiotů na internetu, a především pak o každodenních bojích. Je to ale pojato velice zábavně, přestože dost napřímo, ostatně celé album uvádí linka „You’re dumb cunt – You’re an asshole“.
Zvrat k lepšímu nastává se čtvrtou „Big Dreams“. Ta je první ze dvou balad na desce. Má super snovou, až road movie atmosféru, chytlavé melodie, a ještě k tomu graduje. Podobné písně Amyl and The Sniffers dříve nedělali. Poté však nastává další série stop, jež ničím moc neoslňují. Snaží se být hardcorově agresivní („It’s Mine“), vsázet na dobré refrény („Doing in Me Head“) nebo se hodit do pohody („Pigs“), ale jednoduše to tam není.
Co konečně zafunguje je až další pomalá věc, „Bailing on Me“. Znovu super balada, které je oproti té předchozí přece jenom trochu našlápnutější. Pískání, které tento hit provází, si už po prvním poslechu budete broukat ještě dlouho. Se závěrečnou čtveřicí se ale „Cartoon Darkness“ znovu ocitá ve vodách průměru. Vyčnívá zde „U Should Not Be Doing That“ evokující Roxy Music a „Do It Do It“, v jejímž tanečním tempu Amyl and The Sniffers připomínají novovlnné Blondie. Jenom škoda, že to není moc dobré. První jmenovanou vidím jako nejslabší položku alba. Konkurovat může ještě poslední „Me and the Girls“, v níž je Amy tak ukecaná, až to začíná být nepříjemné.
A to je vše. Je tu tedy spousta průměrných skladeb připomínajících vatu a snažících se polapit něčím zajímavým posluchače, avšak v mém případě se jim to nedaří. Z typického punkově přisprostlého výraziva Amyl and The Sniffers mohu za skutečně dobrou označit pouze úvodní „Jerkin‘“. Hlavními body jsou však dvě poklidné skladby „Big Dreams“ a „Bailing on Me“. Tady se povedlo australským čuchačům opravdu překvapit a přinést dvě pecky. To je však na tuto kapelu tuze málo. O nejhorší z dosavadních tří studiovek není pochyb. „Cartoon Darkness“ je zklamáním.
Napsat komentář