Chat Pile – Cool World

Země: USA
Žánr: noise rock / sludge metal
Datum vydání: 11.10.2024
Vydavatelství: The Flenser

Seznam skladeb:
01. I am Dog Now
02. Shame
03. Frownland
04. Funny Man
05. Camcorder
06. Tape
07. The New World
08. Masc
09. Milk of Human Kindness
10. No Way Out

Hrací doba: 42:44

Odkazy:
 web / facebook / instagram

Všudypřítomný toxický prach, kontaminovaný bordel dostávající se do vodovodů a ovzduší, a kdysi prosperující místa, z nichž jsou dnes pouhá města duchů. To vše může způsobit těžba olova a zinku a pravděpodobně nějak takto by v kostce vypadal nihilistický průvodce státem Oklahoma, kdyby si ho vzali na starosti jeho rodáci Chat Pile. Prostě stojí to tam za hovno, není o co stát. Ale děkujeme za inspiraci k tvorbě toho našeho svinstva.

Noiserockové kvarteto Chat Pile mě odpálilo už se svými EPčky z roku 2019. Právě tehdy se představili světu, a to tedy tak, že pořádně. Žánru se tehdy dařilo a oni svým přispěním skrze „This Dungeon Earth“ a „Remove Your Skin Please“ dokonale zapadli. Navíc noisový styl, díky vysokému zapojení sludge a industrialu uchopili zase trochu jinak. Vše pak vyvrcholilo v první dlouhohrající nahrávku „God’s Country“, jež vyšla o tři roky později. To už se o nich mluvilo jako o nové senzaci, nejen na podzemní scéně. Zcela po právu. Výborná deska, které se ještě povedlo vypilovat styl z předchozích krátkých nahrávek. Je to jako střet hlučného mechanického punku Big Black, industriálního tepání Godflesh, neskrývané vulgarity The Jesus Lizard a špetky písničkářství od Nirvany.

Po výrazném debutu neváhali a makali dál. Vydali dvě krátká splitka; nejprve s Portrayal of Guilt a poté s Nerver. Dokonce udělali soundtrack k filmovému dramatu „Tenkiller“, o němž jsem doteď vůbec nevěděl. To, na co ale všichni čekali, přišlo až letos v říjnu, kdy spatřilo špínu světa jejich nové řadové album „Cool World“; kolekce deseti písní, které pokračují v naléhavě dusivém rozpoložení z minulého „God’s Country“.

Hlavní atributy předešlé desky zůstaly. Jedním z nich je pohlcující atmosféra. Na obalu sice můžeme vidět obrovský kříž nacházející se severně od Oklahoma City, avšak nevyvětratelný smrad jejich domoviny vystřídala témata obšírnější, ovšem točící se v podobných náladách. Všechny skladby jsou protkané násilím. Nejde jen o jejich město a stát, ale svět jako celek. „Cool World“ se utápí v beznaději a hoví si ve vytahování zvěrstev současného světa. Je to jako sledovat artový film, do kterého nečekaně prosakují explicitní scénky z béčkových hororů. Vy jste v tom hororu uvěznění a nemůžete se dostat ven.

Z hudebního hlediska hraje opět prim nezaměnitelně šlapavý rytmus. Chat Pile na něj v případě „Cool World“ sázejí snad ještě více než v minulosti. Bicí s basou jsou jednoznačně základem. U basy pak vidím posun v jejím ještě důraznějším využíti, kde se žánrově Chat Pile neštítí ani takových postupů, které mohou připomínat třeba numetalové Korn. Spolu s industriálními bicími je to absolutní groovová mašinérie, jež táhne kupředu a není šance ji zastavit. Kytary jsou naopak ještě více upozaděny než v případě předešlých nahrávek. Na metal jsou až netypicky schované a hrají spíše podmaz. Riffy tu samozřejmě jsou, avšak i tak první co si vybavím při pomyšlení na „Cool World“ nejsou kytary, ale právě jednotlivé rytmy. Snad i díky tomu novinka celkově nepůsobí tak tvrdě jako její předchůdci. Na úkor ubíjejícího nářezu přibylo temných melodií, melancholie a jakéhosi pocitu naprostého odevzdání se vnějšímu okolí, v němž se mísí dusot bicích a basy s poklidnými vyhrávkami kytar. V tom tkví největší rozdíl oproti „God’s Country“.

Všemu kraluje zpěv. Tady se nezměnilo snad nic. Projev Ryguna Busche je stále neskutečně živelný, kdy mu věříte každé slovo. A že jich tu je. Texty spolu s hudebním doprovodem dokážou posluchače rozložit na prvočinitele. Třeba když ve skladbě „Shame“ reflektují skoro na sedmnáct tisíc mrtvých dětí v Palestině, jejichž těla se rozpadají rodičům v náručí, což Busch zpívá tak lhostejným způsobem, jako by se jednalo již o standard, ve kterém prostě dnes žijeme. Nic se neděje, jede se dál. Jako protipól zase může být zoufalé vykřikování refrénu „outside there’s no mercy“ ve skladbě „Funny Man“, z čehož beznaděj z neexistující alternativy žití jenom řve. Busch má mnoho podob a ve všech zní jako když se mu právě hroutí svět před očima.

Nabízí se logicky srovnání s prvotinou „God’s Country“ a přestože „Cool World“ dozajista je povedenou a řekl bych až skvělou deskou, tak u mě ta předchozí vede. Novinku bych nad ni vyzdvihl snad jen z hlediska zvuku, který je pronikavější a hutnější, což se k Chat Pile hodí. Je to ale drobnost, protože i na debutu je produkce v pohodě. Na „Cool World“ se do ozvučení silně promítl vliv nu metalu, takže to prostě duní a basuje, což je příjemné a vytváří to zajímavý kontrast k úzkostlivé hudbě. Zajímavé je i zvonivé ozvučení kytar, jež může připomínat až deathrock, což vlastně dává dost smysl, protože do jisté míry si, co se atmosféry týče, Chat Pile berou hodně i z gotiky. Z čistě skladatelského pohledu si ale více užívám „God’s Country“.

Na „Cool World“ jsem si takřka ihned oblíbil několik písní. Takovou je třeba první singlovka „I Am Dog Now“, v níž se okamžitě projeví všechny výše popsané prvky jako výrazná basa, rytmus dokreslující kytary, a hlavně nasraný zpěv plný sebemrskačství, agrese a odevzdanosti. Typicky brutální Chat Pile. Dále mě pak baví už zmíněná „Shame“, která drsný text ještě umocňuje svojí muzikální depresí, či skladby z druhé poloviny alba, především pak Killing Joke ovlivněná „Tape“, jež se rovněž věnuje tématu utrpení lidí v Palestině, či pro svůj tvrdý refrén následující „The New World“.

Za to vůbec nejlepší pak považuji „Masc“, hit, který funguje na klasickém devadesátkovém mustru tichá sloka – hlasitý refrén. Jak z názvu lze poznat, jedná se o další příspěvek do nyní již trilogie skladeb s podobným názvem, tedy „Mask“, „The Mask“ a „Masc“. Je chytlavá, ale zároveň dost mrazivá. Líbí se mi i „Milk of Human Kindness“, tu bych se nebál označit za baladu. Poprvé na desce totiž nijak nedrtí svojí rytmikou, ale spíše se plíží a nepříjemně proplouvá do stále zakalenějších vod. Krásné podhoubí pro manický zpěv, na nějž po klidném úvodu samozřejmě dojde.

Zbytek nevyjmenovaných stop je rovněž dobrý, svoji kvalitu si Chat Pile neustále drží, ale už mě to tolik neničí. „Frownland“, „Funny Man“ i „Camcorder“ převážně stojí na numetalové rytmice, což spolu s děsivým vyprávěním Busche způsobuje zajímavé kakofonie, ovšem občas zde ztrácím pozornost. Stejně tak „No Way Out“ vnímám spíše jako dojezd, byť se jedná o plnohodnotnou písničku. Tyto skladby mě zkrátka nedokáží udržet úplně ve střehu, ale je dobré mít na paměti, že jsou všechny stále na vysoké úrovni.

Novinka Chat Pile není pouze odstrašujícím průvodcem pro Oklahomu, ale pro celý svět. Tak jak rozšířili svoji textovou náplň, obohatili i tu hudební. Noise se sludgem hraje stále prim, avšak svůj prostor dostal i nu metal a díky vyššímu důrazu na melancholii a rozvážná tempa i gothic rock. Ačkoliv si to vše sedlo dohromady velice dobře a „Cool World“ je jednoznačně povedeným a lákavým albem, předchozí studiovka „God’s Country“ mě baví více. Oceňuji ale, že se Chat Pile pouze nerozhodli zopakovat to, co již bylo jednou provedené, takže všechny palce nahoru i tak.