Země: USA
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 25.10.2024
Vydavatelství: Sepulchral Voice Records
Seznam skladeb:
01. Spleen Girt With Serpent
02. Trodden Flesh
03. Ruinous Paths …
04. … to Babylon
05. Flowers of Gethsemane
Hrací doba: 45:09
Odkazy:
bandcamp
Čím lepším uzavřít končící rok, než jedním krásným svinstvem. Aby to byla tečka jak se patří. Zároveň také půjde o jeden z hlavních momentů letošní sezóny. Alespoň pro mě. Jedná se o kapelu z tzv. Coloradské scény, přesněji ze scény kolem postavy Morrise Kolontyrského. Netuším, jestli je skutečně vůdčí osobností, avšak figuruje ve třech nejvýraznějších spolcích onoho kraje. O dvou z nich zde již letos byla řeč. Nakonec dochází i na to třetí uskupení. Všechna tedy vydala v roce 2024 nové desky, což je samo o sobě úctyhodný výkon a pro mě hlavně velice potěšující fakt, protože to jsou výborné záležitosti. To jen potvrzuje, jak jsou tito borci našlapaní. Řeč je samozřejmě o trojlístku hnusných deathmetalů – progresivních Blood Incantation, zhoubných Spectral Voice, a nyní také konečně o nejzvrácenějších z nich, Black Curse.
Black Curse mě v roce 2020 svou dlouhohrající prvotinou „Endless Wound“ naprosto sundali. Onoho roku snad nevyšlo nic lepšího. Už jsem ani nevěřil, že ještě někdy uslyším tak skvěle vyvážený mix black a death metalu, a najednou to tu bylo. Mohu chválit naprosto vše; od famózního loga a obalu přes syrovou produkci až po infernální hudební náplň. Ve všech směrech provedeno v naprosté top kvalitě, což v tomto stylovém ranku rozhodně nebývá samozřejmostí. Album sice nepřineslo do žánru nic nového, ale jeho agresivní zhovadilost tuto neinvenci naprosto přebila. Stačilo pár poslechů a ihned jsem musel běžet na internetu do nejbližšího kšeftu, abych si nosič pořídil, dokud jsou.
V době vydání debutu se Black Curse zdáli býti spíše projektem. „Endless Wound“ vyšlo, ale žádné velké tourování se nekonalo. Naopak, jednotliví členové se šli raději věnovat svým domovským kapelám; Antinom šel nahrávat další placku s Khammis, Jonathan Campos s Primitive Man a Eli Wendler se Spectral Voice, stejně jako Morris Kolontyrsky, který ještě navrch přidal práci s Blood Incantation. Poslední jmenovaný nakonec řady Black Curse v roce 2023 opustil, takže toto pojítko Coloradské scény již bohužel nelze ke snadnější orientaci nadále používat. Kolontyrského na base nahradil Steve Peacock. Pokud vám to nic neříká, tak vězte, že je to mimo jiné přední osobnost spolků jako Spirit Possession a Ulthar, takže rovněž těžká váha současného podzemního metalu. V témže roce Black Curse vydali také demo nazvané „Promo MMXXIII“, které mělo nalákat na chystanou druhou řadovou desku, na kterou nakonec došlo letos.
Novinka dostala jméno „Burning in Celestial Poison“, z čehož je myslím jasné, že i tady bude brunátné násilí slavit svůj triumf. Pár věcí je tu jinak. Agrese Black Curse byla namísto několika oddělených bičů zkoncentrována do čtyřech (trojka a čtyřka jsou brány za jednu) dlouhých kompozic, přesahujících desetiminutovou stopáž. To je něco, co v black/death metalu, či chcete-li bestiálním black metalu nebo war metalu, nebývá obvyklé. Ve výsledku se toho však moc nemění, protože i „Endless Wound“ se dá při poslechu vnímat jako jednolitá hmota, stejná, jakou je nyní „Burning in Celestial Poison“. Celková délka nahrávky je pak o sedm minut delší. To není moc velký rozdíl, ovšem pocitově je to přece jenom znát. „Endless Wound“ působí jako rychlovka, smršť, která s vámi zamete a zmizí. Z „Burning in Celestial Poison“ mám dojem postupného se ztrácení v pekle, v němž se tavím a hledám cestu ven. A to vyžaduje větší porci času. Podobně jako jeho naposloucháni.
Jak už jsem zmiňoval výše, u „Endless Wound“ stačilo pár protočení a moc dobře jsem věděl, na čem jsem. Měl jsem své oblíbené momenty a ve skladbách jsem se brzy orientoval. Co se oblíbených momentů týče, měl jsem to s „Burning in Celestial Poison“ obdobně, ale že bych se v albu vyznal, to ne. Jasnější kontury tohoto hořícího labyrintu se začaly objevovat až později. Věnovat novince Black Curse více pozornosti se ale samozřejmě oplatilo, protože to, že se bude jednat o vysoce kvalitní materiál, bylo jasné už od prvního poslechu.
Nejsilnější dojem ve mně zanechala první polovina desky, tedy skladby „Spleen Girt With Serpent“ a „Trodden Flesh“. Otevření alba je vlastně okamžitým masakrem. Vyhrocený metal Black Curse zde funguje jako portál do pekel. Jen nevím, jestli posluchače vcucne dovnitř, nebo ze sebe spíše naopak vysypává na povrch zemský veškerý svůj obsah a šíří zlo mezi námi, ubohými smrtelníky. Ze zpěvu, stejně jako na debutu, dští síra do všech stran, ale občas i hluboce zakleje. Kytary skřípou a chrlí tvrdé riffy a tempo přepadává mezi drtivými salvami a tupa tupa násilnostmi. Pravidelně ale sklouzává i do pomalejších pasáží, v nichž může docházet i k atmosféričtějším prvkům (v první skladbě třeba dojde na zvony). Vytváří to dobrý kontrast k intenzitě rychlých partů a jejich sílící posedlosti. Právě přecházení mezi tempy je v první „Spleen Girt With Serpent“ naprosto precizní. Chycené duše naříkají a trpí v plamenech. V „Trodden Flesh“ mě baví zase zvonivé činely, tupé údery bicích, nebo výborné střední tempo v němž se riffuje, stejně jako v celém zbytku kompozice, do zbláznění.
Druhou polovinu „Burning in Celestial Poison“ tvoří skladby „Ruinous Paths…“ a „… to Babylon“, které jsou však uváděny na vinylu jako jedna kompozice, a poté závěrečná „Flowers of Gethsemane“. Nedělají nic jinak a stylově se od prvních dvou neliší, takže je to čistě o mém pocitu, ale v prvních dvou jsem si toho našel více, tam takřka nemám co vytýkat a cítím se jejich náplní naprosto pohlcen. U druhé dvojice už se dají najít momenty, v nichž mě Black Curse nemučí s takovou samozřejmostí. Možná za to může délka celého materiálu. Obě skladby jsou ale i tak skvělé a Black Curse v nich i nadále šíří chaos a nabízí spoustu výborných zlomů a riffů. Berou to befelem a citelně trestají po celou dobu „Burning in Celestial Poison“. Pro větší dopad stačí poslech při chatrném osvětlení plamenů svící.
Přestože řadím prvotinu „Endless Wound“ výše, „Burning in Celestial Poison“ je dalším výtečným zářezem Black Curse a i nadále zůstávají v bestiálním metalu v absolutní špičce. Pokud tedy chcete poznat o čem metal ve své ryzí podobě je a má být, Black Curse vás zavedou zpět do časů, kdy byl nebezpečný a zdaleka ne pro každého.
Napsat komentář