Datum: 05.02.2025
Místo: Rock Café, Praha
Pořadatel: Obscure Promotion
Vystupující: Power Trip, Faüst, Scoop, Cancer Void
O nejlepší thrashmetalové kapele za poslední dekádu nemám pochyb. Jsou to Power Trip. A mohu jít klidně dál. Co se mě týče, za posledních více jak deset let jsem asi žádnou jinou skupinu neposlouchal tolik, jako právě Power Trip. Když se ke mně v roce 2013 dostala jejich prvotina „Manifest Decimation“, bylo to jako zjevení. Takhle thrash v té době nikdo nehrál. Přitom jasně vycházejí ze staré školy, jenom ne z té úplně nejprofláklejší jako většina ostatních. Jejich pojetí se silně opírá o hardcore, však právě z této scény také vzešli. Takže spíše Leeway a Sacrilege než Metallica a Slayer.
Druhá řadovka „Nightmare Logic“ je pak v roce 2017 vystřelila totálně. Následovala turné po boku hvězd, účinkování na předních festivalech a později i nominace na cenu Grammy. Power Trip byli v laufu. Započali práce na třetím albu a byla naplánovaná další velká šňůra, ovšem vše zastavilo úmrtí zpěváka a hlavní tváře kapely Rileyho Galea. Jeho charisma, ať už na pódiu či mimo něj, dělalo hodně. Takovouto osobnost metalová scéna potřebovala. Bohužel, v pouhých třiceti čtyřech letech se předávkoval fentanylem. Jsem opravdu moc rád, že jsem měl možnost Power Trip vidět už tenkrát, v roce 2018 v pražském Roxy. Koncert to byl super, akorát dělali pouze předkapelu Trivium, žánrově naprosto odlišné partě, takže tam moc fanoušků neměli. Co se ale jejich vystoupení týče, byla to paráda.
Po smrti Galea roku 2020 se Power Trip uložili k ledu. Zbylí členové se ukázali pohromadě snad jen jednou během covidu, kdy zahráli na live streamu s Obituary. Jinak se věnovali svým ostatním kapelám a projektům. Tím nejzásadnějším z hlediska další existence Power Trip bylo uskupení Fugitive, které dal dohromady kytarista a přední skladatel Blake Ibanez. Styl Fugitive je takřka totožný s Power Trip, takže crossover thrash. A dost podobný byl i zpěv. Když se v prosinci 2023 zjevili Power Trip na utajeném koncertě v domovském Austinu, jasně, že s nimi zpíval Seth Gilmore, vokalista právě z Fugitive. I přes nějaké neshody a vysvětlování si věcí s rodinou Galeho, mělo vystoupení vysoce pozitivní odezvu a plnohodnotný návrat Power Trip byl na spadnutí.
To, co všichni chtěli (já tedy určitě), se nakonec také stalo, Power Trip se vrátili. Po pár menších akcích bylo oznámeno obrovské turné s rovněž navrátivší se Panterou, které neminulo ani Českou republiku. Prvního února si zahráli v Ostravě. V Obscure Promotion se ale dalo pár chytrých hlav dohromady a dojednali s Power Trip ve volném okénku jejich turné také menší koncert v Praze. Ten se pátého února uskutečnil v Rock Café a jako podpora dorazil také trojlístek tuzemských formací.
Prostor Rock Café moc nemusím, zejména pro jeho uspořádání, kdy je sice dostačující plac před pódiem, ale když se klub zaplní, tak už zbývají jen dvě úzké uličky kolem zvukaře, odkud není takřka vidět. A samozřejmě, že na Power Trip bylo narváno, takže lidi stáli až k zadnímu baru. Plusem Rock Café ale bývá zvuk, který je zde vždycky perfektní, a tak tomu bylo i nyní.
Prvním vystupujícím byla nová pražská kapela Cancer Void, pyšnící se popiskem imigrantský death metal. Jednalo se snad teprve o jejich druhý koncert a doposud nemají na svém kontě vydaného vůbec nic, takže velká neznámá. Lecos se ale dalo vytušit z výčtu kapel, odkud jednotliví členové pochází, takže Bahratal, Otras či Pakosteň. Čekal jsem tedy něco lehce neandrtálského, a to jsem taky dostal. Myslel jsem ale, že to bude vzhledem k domovským tělesům punkovější. Na místo toho se Cancer Void často dostávali k pomalým doomovým mezihrám, jejich název ostatně svádí k pomyšlení na Spectral Voice. Vystoupení ale bavilo, což po chvíli ocenil i pomalu se rozhýbávající se dav. Dost tomu pomohla často frekventovaná nefalšovaná deathmetalová polka. Občas ji bylo až moc, to možná splňuje ono slovo cancer. Void pak zřejmě reprezentují pouštěná vesmírná intra mezi skladbami, ale příliš atmosféry to ve mně nevyvolalo. Cancer Void jsou svým stylem spíše zábava než nějaká vyložená deathdoomová tryzna.
Další na řadě bylo rázné cvičení se stále poměrně čerstvou formací Scoop. Z death metalu se šlo do hardcore punku. Toho úplně ohlodaného na kost. Scoop v podstatě jenom sázejí riff za riffem a do toho hrají buď střední přešlapující tempa, nebo rychlou smršť. Prostě klasika, která funguje. Viděl jsem je už před lety jako předkapelu jejich největších vzorů Spy, což byl mimochodem jejich vůbec první koncert. Už tehdy mě to bavilo, takže jsem věděl, že i tady to bude fajn. Jejich set snad neměl ani těch avizovaných patnáct minut, ale stihli říci myslím vše. Bohatě. Parket se stal hardcorovým rejdištěm a Scoop ho s každou další skladbou burcovali víc a víc. Tohle bylo v rámci žánru v pořádku. Energie v sále se stupňovala.
Třetím českým zásekem byli Fäust. Znovu se tak měnil žánr, tentokráte na thrash metal, což jako by směřovalo k hlavnímu vystupujícímu. Fäust ale zní podstatně jinak než Power Trip. Ze všech účinkujících jsou jim možná paradoxně vzdáleni vůbec nejvíce. Byl jsem zvědav, jak budou fungovat zejména skladby z poslední řadovky „Death Galore“, kterou vnímám po debutu jako jasný krok kupředu. Řekl bych, že svůj hrací čas rozdělili zhruba půl na půl mezi novinku a předešlou „Tinnitus Inquisition“. I naživo se mi potvrdilo, že novější tvorba mě baví více. Třeba poslední „Entombed Alive“ byla velká paráda. Potěšila i „Conformity Slave“. Ta podobně jako na desce působila lehce klidnějším a spíše posluchačským dojmem, což přišlo do veškeré palby okolo docela vhod. Ani na Fäust samozřejmě nechyběly četné skoky z pódia či posilování za traverzu u stropu. Všichni tři čeští zástupci tohoto večera si tak počínali velice zdařile. To hlavní, kvůli čemu jsem přišel, ale teprve nastalo.
Power Trip zaplnili Rock Café takřka úplně. Nevím kam ještě by se další lidi vešli. Početný dav přihlížejících dostali okamžitě do varu. Jak by taky ne, když své vystoupení začali dvojicí „Soul Sacrifice“ a „Executioner’s Tax (Swing of the Axe)“. To byl prostě masakr. Už s prvními tóny té první začalo lítat vzduchem všechno, co mělo ruce a nohy. Nevím, jestli jsem někdy na vlastní oči viděl něco podobného. Sborové řvaní úvodních slok hitu druhého pak byla naprostá euforie. A ta nepřestávala po celou dobu. „Firing Squad“ a „Hornest’s Nest“ svou rychlostí přidávaly nekompromisně pod kotel a lidé jim zobali z ruky. Zfanatizování fanoušci brali pódium útokem, stejně tak jako onu traverzu nad nimi. Osvětlovač mohl rozmachovat rukami, jak chtěl, tohle už nešlo zastavit. Další super věcí bylo i zabroušení do starší, ještě předalbové tvorby, v podobě „Suffer No Fool“ a „Drown“, které patřily k zástupcům toho úplně nejrannějšího.
Samozřejmě, nejvíce zvědav jsem byl na výkon nového zpěváka Setha Gilmora. Dle očekávání to bylo naprosto v pohodě. Po hlasové stránce určitě a svým působením na pódiu také. Líbilo se mi, že se nesnaží Rileyho Galea jenom napodobovat. Vlastně na sebe nijak zbytečně nepoutá pozornost. Jeho největším projevem kromě zpěvu bylo několikeré povzbuzování davu à la „hej, hej“, bez kterého bych se klidně obešel, ale jinak prostě jenom řádil s fanoušky a zbytkem kapely. Na žádné vykecávání nebyl čas. Pietní vzpomenutí na Galea ale proběhlo.
Závěr byl věnován první desce „Manifest Decimation“. Nejprve došlo na moji velmi oblíbenou „Heretic’s Fork“ a později i na skladbu titulní, což je za mě vůbec to nejlepší od Power Trip. No byla to divočina, její zlom v druhé půlce byla smrt. Když už se zdál být konec, znalí věděli, že bez „Crossbreaker“ texasští neodejdou. Tento přídavek je pro svou přímočarost koncertní tutovkou už dlouhá léta. Zaznělo tak vše zásadní. Ono ve dvoualbové diskografii Power Trip nelze sáhnout vedle. Co písnička, to skvělá věc, což jejich vystoupení jasně potvrdilo.
Na letošní zastávku Power Trip v Praze budu rozhodně dlouho vzpomínat. Je sice teprve začátek února, ale tohle bude jeden z nejlepších koncertů tohoto roku. Společným jmenovatelem všech čtyř vystupujících byla energie a syrovost. České formace se rozhodně nenechaly zahanbit, naopak, ale to, co předvedli posléze Power Trip, bylo úplně někde jinde. Jejich návrat tak má rozhodně smysl a snad se jim podaří z toho i něco vytěžit, třeba nový materiál.
Napsat komentář