Země: USA
Žánr: garage punk / speed metal
Datum vydání: 17.05.2024
Vydavatelství: RidingEasy Records
Seznam skladeb:
01. Scavenger
02. Fallout
03. Brainded Warrior
04. Magic
05. Voices of the Paranoid
06. Punk Fucking Metal
07. My Lighter
08. No Blade of Grass
09. They Came for Us
10. Bloodstains
Hrací doba: 34:27
Odkazy:
bandcamp / facebook / instagram
Kompilační alba nesleduji. Zajímají mě jen u opravdu oblíbených kapel, a to pouze v případech, kdy obsahují třeba nějaké dříve nevydané rarity. Dnes ale udělám výjimku. Deska „Strange Master“ je totiž ideální příležitostí představit si kalifornské surfery Zig Zags, protože Bůh ví, kdy se tahle hovada dohrabou k dalšímu regulérnímu řadovému albu. To tedy není úplně oprávněná obava, protože nová placka by měla být na světě poměrně rychle, nicméně i tak se dá prostřednictvím „Strange Master“ vhodně pokrýt dosavadní dráha Zig Zags. A ta rozhodně stojí za to.
„Strange Master“ navíc není jen tak obyčejným výběrem toho nejlepšího. Jedná se o znovu nahrané skladby z prvních tří alb, tedy „Zig Zags“, „Running Out of Red“ a „They’ll Never Take Us Alive“. Důvodem k tomuto kroku byla nová sestava kapely. V roce 2019 opustil jejich řady bubeník Dane Arnold, takže basák Sean Hoffmann a kytarista a zpěvák Jed Maheu zůstali sami. Když už se po letech nečinnosti zdálo, že Zig Zags skončí, podařilo se Maheuovi přivést do kapely nového bubeníka, Jeffa Murraye. Nová etapa mohla začít a ideálním startem pro sehrání se bylo jít do studia a namlátit tam nějaké staré pecky, z čehož právě vzniklo „Strange Master“. Během tohoto nahrávání začaly vznikat také demáče pro nový materiál, který by měl vyjít snad koncem tohoto roku. Mezitím tu ale máme jako předkrm a představení nové sestavy „Strange Master“.
Co Zig Zags hrají, může dobře ilustrovat jejich jméno. Zig Zag je značka levných bot. Ty na sobě Jed Maheu a bubeník Bobby Martin oba měli, když se poprvé v roce 2010 začali bavit o založení kapely. Zig Zags nejsou velkou skupinou a nikdy s jejich stylem nebudou. Jsou jako ty levné boty; laciní, a navíc špinaví a roztrhaní. Jejich styl nehledí na žádné trendy, jde přesně naopak proti větru. Je to rebelující výbušná hudba a žánrový punkmetalový hybrid. Jeden z jejich největších hitů se jmenuje „Punk Fucking Metal“, tak asi tak zní.
Největší devizou Zig Zags je smysl pro zapamatovatelnou písničku. Naprosto s přehledem vědí, zač je toho kurva riff. Jejich hudba je jednoduchá, ale daří se jim vytěžit z minima maximum. Je to jako střet světa Šíleného Maxe, Black Flag a Plasmatics. Mísí se tu garážová energie s punkovou stupiditou a metalovou zarputilostí. Občas to chytne i psychedelický stoner zvrat. Výsledkem je návykový soundtrack. Buďto k té nejlepší párty, nebo k rozpoutání anarchie. Je to nasrané, násilné, ale s velkou dávkou nadhledu. Zig Zags fungují na základních pudech a jdou do toho naplno.
Zvuk na „Strange Master“ je ten nejmohutnější, jaký kdy měli. Ve svých začátcích byli Zig Zags primárně punkovou kapelou, metal se k nim dostával až s postupem času. Styl hraní a nyní právě i produkce dělají ze „Strange Master“ zatím to nejmetalovější, co vydali. A zní to skvěle. Výborně do starých skladeb zapadá i nový bubeník Murray, jehož údery výslednému zvuku také napomohly.
Hitů je zde několik. Celá nahrávka začíná obhroublým riffem, jejž brzy následují hřmící bicí a basa. Když se přidá ještě chytlavý a živelný zpěv, myslím, že musí být každému hned jasné, o co tu jde. „Scavenger“ je pecka, stejně jako následující urputná riffovačka „Fallout“, tady není o čem. Kdo miluje osmdesátkový styl a všechno o čem je původní podstata metalu, nemůže si zde stěžovat. K tomu nejzářnějšímu bych ještě přidal hymnu „Punk Fucking Metal“ a energií podobně napěchovanou „My Lighter“. Pro lehký nástin textů, ta se zabývá nejpalčivějším problémem všech kuřáků; ztrácejícími se zapalovači. Jak je v refrénu důrazně řečeno, koukej mi navalit zpátky můj zapalovač, nebo tě sundám a budeš žrát zem! Co na tom, že tahle šleha hudebně zní jako Venom a jejich „Poison“, je to prostě super.
Doposud nejmenované písně v ničem moc nezaostávají. Ať už jsou to parádní střednětempé riffy v „Brainded Warrior“, našlapané tempo „Magic“ nebo vyhulený úlet „Voices of the Paranoid“, i to všechno patří do zlaté vitríny Zig Zags. Jediným vlažnějším kusem může být poměrně melodická „No Blade of Grass“, připomínající skatepunkové party. Tento vliv je koneckonců stvrzen díky závěrečné „Bloodstains“, což je samozřejmě předělávka od legendárních Agent Orange. Přestože originál mám velice rád, v podání Zig Zags mě ničím extra nedostává. S melodiemi ale Zig Zags jinak pracovat umí, o čemž svědčí pomalejší, a díky vokálu a sólové kytaře neskutečně chytlavá, „They Came for Us“.
Zig Zags jsou tu pro všechny, kteří chtějí alespoň na chvíli vypnout a jen se jako mentálové bezmozkovitě bavit. Zapomenout na běžné strasti života. Prostě vzít do jedné ruky plechovku piva, do druhé klacek, a jít řvát do ulic Punk Fucking Metal! Nic víc ani nic míň od „Strange Masters“ nečekejte.
Napsat komentář