Země: Česká republika
Žánr: alternative rock / electronic
Datum vydání: 02.06.2024
Vydavatelství: Necrocockworld
Seznam skladeb:
01. Hairy Hairy
02. Koh Chang
03. Grüner Veltliner
04. Po stovkách zánětů
05. Hevíz
06. Chlupatá
07. Karavänseráj
08. Hey, Hey, Mister
09. Pneumonium
10. Pantagruel
11. Kolika
Hrací doba: 45:24
Odkazy:
web / facebook / bandcamp
V hudební sféře je jen málo originalit podobných požitkáři Necrocockovi. Tento mistr chlípnosti, atmosféry a nakažlivých melodií poutá pozornost už od dob legendárních průkopníků black metalu u nás, Master’s Hammer. V současné době však obšťastňuje fanoušky převážně skrze svoji sólovou tvorbu. Buďto pod hlavičkou Necrocock, ale také prostřednictvím formace Kaviar Kavalier. Dá se říci, že alba pro to či ono jméno se průběžně střídají, a tak letos došlo, po loňském výborném „Tafelmusik/das Hauptgericht“ od Necrococka, právě na Kaviar Kavalier, kteří se představili s albem „Hairy Hairy“.
Jak je dobře známo, Necrocockovy nahrávky mají často nějaké ucelené téma. Nejinak je tomu i v případě novinky Kaviar Kavalier. Jak už může napovědět název, „Hairy Hairy“ je ódou na chlupaté ženské klíny. Zároveň je také výletem do hippie sedmdesátek. To je cítit jak z grafického zpracování alba, tak z doprovodných fotek, které hrají všemi barvami. Nechybí čelenky, korálky ani batikovaná trička. Kromě bujarých chvalozpěvů na ochlupení se na „Hairy Hairy“ najde prostor i na cestovatelské zážitky, ale i méně příjemné chvilky, třeba zdravotní obtíže. Všechno jsou to již klasické Necrocockovy okruhy, které mají v případě Kaviar Kavalier často obscénní a perverzní formu. Jenom Necrocock to však umí podat tak, že si i sebevětší zvrhlosti budete prozpěvovat celý den. K typickým znakům tohoto zvráceného spolku patří také němčina, protože v jakém jiném jazyce chcete o všech těch prasárnách zpívat. Němčina se tu však střídá jak s češtinou, tak i angličtinou nebo maďarštinou.
Fetiš klan Kaviar Kavalier se s aktuální deskou rozrostl o nového člena, respektive členku. Ke stálé dvojici Tom Necrocock a Pavel Marcel se již tradičně přidali baskytarista Sambar, bubeník Honza Kapák a zpěvačka Nazaru Bokaz. Novou tváří je momentálně zarostlá Andrea Baslová, známá třeba z kapely Forgotten Silence. Ta doplňuje Necrococka svým smyslným vokálem takřka na všech skladbách. Kdo má v Necrocockově tvorbě rád zpěvy, nebude zde rozhodně strádat.
V rámci Kaviar Kavalier se Necrocock pouští do rockovějších pozic. Na rozdíl od sólové tvorby není kladen takový důraz na skličující atmosféru, takže se písně místo táhlých temp pohybují v živelných polohách. Ohraničovat materiál Kaviar Kavalier nějakými škatulkami není jednoduché. Hudba je to originální a těžko přirovnatelná. Začátky kolem desky „Klinik“ byly dost goticky laděné. Později se na „Studio Y“ přesunuli k industrialu a s „Bukkake Express“ k elektronice, s čímž více méně operují dodnes, pouze už ne v rámci metalu, ale spíše rocku. „Hairy Hairy“ je po většinu své stopáže rozjuchané a našláplé, tak jak se k danému tématu hodí.
Chlupatá odysea začíná skladbou titulní. Podmanivé klávesy a odpíchnuté tempo dobře naladí na následující průběh desky a textově vnese do ústředního tématu. Ihned roztouženě baží po přírodním porostu a zároveň zbrojí proti depilátorům. Až dětsky naivní Necrocockovy melodie se začnou v tu chvíli zarývat do uší. Přesto musím říci, že začátek alba, tedy první dvě skladby, vnímám jako tu slabší pasáž nahrávky. Druhá „Koh Chang“ v sobě pak spojuje cestování do Asie za sexturismem a detektivní zápletku. Čím více se utahuje smyčka kolem pachatele, tím se stupňuje také intenzita skladby. To nejlepší ale teprve přichází se třetí „Grüner Veltliner“. Její famózní refrén „v lázních, stalo se to v lázních“ a skvěle uvolněné kytary, připomínající časy snad až dávného dema „Dreams of Caviar“, z ní činí moji nejoblíbenější píseň alba. Vokální splynutí Andrey a Necrococka je stejně poutavé jako milostné dobrodružství popsané v textu. Zkrátka láska na první pohled, na trysce v lázních, jdeme kopulovat.
Se čtvrtou skladbou „Po stovkách zánětů“ se Kaviar Kavalier dostanou znovu do průměrnějších vod. Zaujme zde především vokál, jelikož zde po boku Necrococka pěje Nazaru Bokaz. Střednětempá skladba popisuje zdravotní peripetie, kdy „místo vniků a přírazů, nešťastně se ploužíš.“ Vše ale dobře dopadne. Ještě lepší zprávou je, že s následující „Hevíz“ se „Hairy Hairy“ opět dostane do opravdu parádní formy, kterou drží až ke svému konci. Podobně jako v „Grüner Veltliner“ mě tu těší zejména výborné kytarové vyhrávky. Struktura skladby se točí kolem rozradostněného vykřikování jména města Hevíz. Přesné údery bicích spolu s rozjetou kytarou krásně ilustrují onu cestu po dálnici a následné vtipné pozorování dění v této lázeňské destinaci; „lotosy tu voní, vedle plave exkrement, na lehátku dědek honí.“
Za další z vrcholů „Hairy Hairy“ považuji píseň „Chlupatá“. V tomto kusu se ukazuje Necrocockova genialita spojit v sobě brutální příběh spolu s neskutečně chytlavými melodiemi, jež nelze vyhnat z hlavy. Je tu hned několik vrstev, klávesovým podmazem počínaje a Necrocockovým líbezným vytím konče. Objeví se navíc i povedené kytarové sólo. Výborná záležitost. Přestože si dívka v textu na ostřejších praktikách pochutnává, příběh nekončí dobře, „chlupatá holka, co se svléká, nahatá umírá u lesíka.“ „Karavänseráj“ je inspirována románem „Ostrov“ od Biancy Bellové. Má orientální nádech a popisuje odpočívadlo pro karavany, kde se dějí… no všemožné věci příznačné pro Necrococka. Rovněž hudebně, i třeba díky nápadité instrumentální sekci uprostřed, baví.
Třetí vrchol vidím v „Hey, Hey, Mister“. Tento snový downtempo duet stojí na sladkých éterických hlasech Andrey a Toma. Vymýšlení chytlavých nápadů nemá u Necrococka, zdá se, konce. Tohle je hit. Další „Pneumonium“ poté nakopne nahrávku zpět do rockového standardu a za zvuku bicích peláší kupředu. Překvapí zde Necrocockova rychlá dikce v druhé sloce připomínající rap. Zápal plic ani bradykardie nejsou nic pěkného, takže se skladba postupně umírní a dostane do opojného outra. Na ponurou notu jako když naváže následující „Pantagruel“, elektronická a agresivní věc, která je vyloženě nepřející – „ať vás syfl schvátí! díra ať vás pálí!“ Úplně vidím Pantagruela, přerostlého obra, jak trousí kletby kolem sebe. Závěrečná „Kolika“ pak vhodně ukončuje „Hairy Hairy“ v infuzemi utlumené náladě. Má moc pěkný refrén a opravdu působí jako dojezd.
„Hairy Hairy“ není ničím jiným než dalším velice zdařilým opusem Kaviar Kavalier, potažmo Necrococka. Jak by taky ne, jeho nahrávky zpravidla baví. Z těch z posledního období mě zklamaly pouze „Bipolární noci“. Aktuální „Hairy Hairy“ je lascivním výletem do sedmdesátek, snad i proto ho vidím jako nejrockovější placku Necrococka za dlouhou dobu. Je tu samozřejmě ale přítomna i pro Kaviar Kavalier typická elektronika. „Hairy Hairy“ je pestrobarevným albem plným nejrůznějších poloh. Po průměrnějším začátku už nabízí jenom lákavé tóny. Svádí k hrátkám a k poslechům za letních vlahých nocí. Kytary příjemně kloužou a libozvučné melodie opět omotávají posluchače kolem prstu. Umí pobavit a vylíčit veselé příhody, stejně jako popsat osudové tragédie. Bembeřicím budiž vzdán hold. Jen houšť. Já už se teď nemohu dočkat, na co se Tom Necrocock zaměří příště.
Napsat komentář