Datum: 06.08.2024
Místo: Pevnost Josefov
Pořadatel: Brutal Assault
Vystupující (dle reportu): Acid Row, Hellripper, IONS, Laid to Waste
ÚVOD
Tak jsou tu po roce zase ty Vánoce, tedy přesněji řečeno Brutal Assault, jeden z nejvyhlášenějších extrémně metalových festivalů v Evropě. Letos jsem se rozhodoval, jestli jet nebo už ne, zatím vůbec nejdéle. Sestava byla ale stejně jako každý rok exkluzivní, takže se tomu těžko odolává. Přestože jsem většinu z vystupujících už viděl a bylo mi jasné, že kapely, které bych rád viděl poprvé, budou hrát v blbé časy (a navíc se to všechno ještě bude vzájemně krýt), lístek jsem si koupil a na můj dvanáctý ročník (nepočítaje dvě covidové menší verze) vyrazil.
Co se areálu a jeho výjimečného genia loci týče, už mě nemá moc co překvapit. Sám nevím, co by se ještě dalo vylepšovat, zábavy je tu opravdu spousta a vše funguje bez problémů. Závidím lidem, kteří sem jedou vůbec poprvé, protože pro ty to musí být mimořádný zážitek. Stejně jako byl pro mě v těch ročnících, kdy se areál každoročně neustále zvětšoval a vylepšoval o různá nová zákoutí a propriety v nich. Za několik posledních let se Brutal Assault dostal do své zdá se vrcholné formy a novinek je minimum. Přesto se různé drobnosti stále dají najít, namátkou třeba rakev v chodbě vedle Bastionu X, malá kostnice u východu nebo úplně nová chodba vedoucí na autogramiády a výstavu za horrorovým kinem. I tato vylepšení potěší a vlastně mě bavilo je objevovat.
ÚTERÝ
Svoji letošní cestu jsem začal menší nepříjemností. Již tradičně Brutal Assault nabízí před samotným oficiálním zahájením také jakési zahřívací kolo, tedy warm-up den, který byl v úterý. Jedná se o vystoupení několika převážně domácích kapel v uzavřené části areálu. Ty se odehrávají na jednom pódiu, jimž byla zadní Obscure stage u Bastionu X. Zde byl pro tento den také hlavní vchod (stejně jako minulý rok, kdy jsem warm-up vynechal), což dává smysl. Nikde to ale nebylo zdůrazněno a jasně napsáno (až později jsem si všiml značky na mapce v programu), takže jsem stejně jako spousta dalších lidí šel prašnou cestou k obvyklému vchodu, abych na místě brány zjistil, že jsem měl jít vlastně úplně jinam. To dost zamrzelo, přitom stačilo dát někam ceduli, sem přijďte až zítra, dnes se chodí jinudy. Později, někdy kolem čtvrté hodiny, kdy už byl program zahájen, vyšla oficiální zpráva festivalu kudy se má v tento den chodit. Po menší procházce po rozpáleném Josefovském náměstí jsem však dorazil na správné místo, nechal se odbavit a vstoupil mezi hradby.
Ihned jsem si to štrádoval k pódiu, jelikož jsem chtěl vidět Acid Row, pražskou stonerovou formaci. Jejich aktuální album „Poisoned Mind“ mě totiž baví dost. Potěšilo, že se z něj také dost hrálo. Koncert otevřeli s „Grandchildren of the Doom“ a později došlo i na „Do You Love Enough?“ nebo „The Emperor“. Zvuk měli super, hlavně kytary měly ono typické stonerovské zkreslení, což spolu s pronikavým vokálem Alexe Fonara znělo parádně. Nepřekvapí, že to byl v podstatě takový Black Sabbath revival, ale vkusně provedený. Jejich vystoupení nakonec považuji za to nejlepší z celého dne. Jen škoda, že když se chystali dát ještě jednu závěrečnou pecku, nebylo jim to z časových důvodů dovoleno.
Další kapelou byli IONS. Z nich jsem viděl pouze poslední dvě, tři písničky a zněli jako příjemná odpočinková hudba. Jejich progresivní metal byl plný vyhrávek, čistých ploch a především gradace. Vynikal zejména vysoký vokál. Ačkoliv nejsem příznivcem tohoto stylu, tak mi to na základě těch pár skladeb přišlo fajn. Poté jsem se vydal obhlédnout pro úterý zmenšený areál. Kromě podpisovky hlavní hvězdy dne Hellrippera se konala také vernisáž výstavy „The Cave of Endemic Monsters“ od Františka Štorma. Jak sám vtipně poznamenal, je moc rád, že na Brutal Assaultu už nemusí vystupovat jako muzikant, a děkoval jednomu z přítomných organizátorů festivalu Tomáši Fialovi za možnost této výstavy. Pár slov o expozici přidala i kurátorka Kristýna Jirátová. Hlavní část tvořily animované kresby na šesti projektorech zobrazující živočichy a rostliny prolínající se třeba s Josefem II. Zkrátka nezaměnitelný Štormův styl. Díla byla zaměřena jak na Josefovskou pevnost, tak i na Kutnou Horu či Štormovy oblíbené rybníky v jižních Čechách. Letos jednoznačně nejpoutavější výtvarné umění na festivalu. Dále se v tzv. aprovizační chodbě nacházela menší expozice dalších autorů, z nichž mě nejvíce zaujaly malby Tomáše Mitury (třeba obal splitu Sněti s Grave Infestation) a kysúcké koláže Jana Bátorka. V pozdějších dnech festivalu si zde bylo možné také nechat potisknout vlastní tričko.
Na pódiu se kolem osmé hodiny objevili Laid to Waste, kapela, jejíž logo vídám na plakátech už mnoho let, ale doposud jsem nikdy neměl tu čest. Měl jsem je vždy zafixované jako čistokrevný thrash, ale vyklubal se z toho spíš hodně osmdesátkový speed metal. Vysoký heavíkový zpěv byl pro tento festival zprvu příjemným zpestřením, ale brzy mi z těch ječáků začínaly krvácet uši. Nicméně jejich vystoupení mělo spád a tu správnou energii, což bylo i davem náležitě oceněno. Jako „předkapela“ závěrečných Hellripper to byla vlastně ideální volba.
Mladičký Skot Hellripper spolu se svými kumpány v podstatě navázali na styl Laid to Waste, jenom přidali více špíny a načernalého kovu, jinak to byla stejná porce staroškolského metalu. Poslední deska „Warlocks Grim & Withered Hags“ se mi pro svou melodičnost nelíbí, ale zazněly z ní snad jen dvě písně. I ty však naživo nakládaly daleko lépe než z nahrávky. Skladby byly zvoleny tak, aby se dostalo na každé období, každopádně jako celek to byl prostě energií nabitý pekelný rock ‚n‘ roll, jaký umí jen na ostrovech. Největší nářez sice způsobily poslední dva kusy „Bastard of Hades“ a „Headless Angels“, ale chytlavé hity Hellrippera zařezávaly od samého začátku až do konce. Přestože tohle vystoupení jednoznačně bavilo, nemohu si pomoci, ale Acid Row pro mě byli ještě o kousíček výše.
Napsat komentář