Země: Česká republika
Žánr: hardcore punk
Datum vydání: 01.06.2024
Vydavatelství: Stoned to Death Records
Seznam skladeb:
01. Intro
02. L.T.J.
03. Succubus//Incubus
04. Červ
05. Tŕne slov
06. Láska peniaze strach
07. Popol
08. Smrad
09. Punkrock lifestyle
10. Do člna
Hrací doba: 24:31
Odkazy:
bandcamp
Českým punkům a hardcorům se v poslední době docela daří. Přinejmenším je alespoň z čeho vybírat. Kromě už zavedených Vole se po zdejších klubech pohybují také party jako Hyacinth, Scoop nebo Hever. Všechno stále dost mladé kapely. Hever tedy mají vzhledem k textům dost blízko ke slovenské scéně, nicméně jsou z Brna (jak naznačeno už na obalu novinky). I na Slovensku lze ovšem najít čerstvou punkovou krev, dá se jmenovat třeba Ahoj nebo Pohroma. Za toto vzedmutí jsem moc rád. Dobře si totiž pamatuji dobu, kdy jsem začínal najíždět na zahraniční hardcoristy jako Armor či Slant, a u nás jsem téměř nic neznal. Punk se dal většinou najít jenom v blackmetalových kapelách, ale něco čistého tu chybělo.
Hever se mezi tuzemské smečky pevně zařadili letos v červnu, kdy vydali svoji dlouhohrající prvotinu nazvanou „Láska, peniaze, strach“. Není to ale první věc, se kterou přišli. Na kontě totiž mají už jedno EPčko z roku 2019 anebo také o tři roky mladší split s Boost. Právě skrze dělenou nahrávku s plzeňskými harcovníky jsem se k nim dostal poprvé, avšak opravdový zářez do paměti nastal až nyní při příležitosti vydání první velké desky.
Přístup Hever je zase trochu jiný, což je dobře. Odlišnost tkví už v oné slovenštině. Zpěv je opravdu hodně výrazný, v mixu dobře slyšitelný a i srozumitelný, takže na sebe texty, popisující svět kolem, poutají dost pozornosti. Hever však dokáží překvapit i hudebně. Nejsou ujetí jako Vole, ale ani ohlodaní na kost jako Scoop. Stejně jako oni jsou sice postaveni na směrodatných riffech, ovšem rádi z nich odbočují. Třeba k jemně náladotvorným zastřeným partům, ale i k prostším, ryze punkovým postupům. Nehrají prostě jenom bordel, však brutálně rychlé násypy tu takřka nejsou. Nespoléhají ani na pouhé střídání temp a výměnu riffů, jak je zrovna potřeba. Přináší jiný pohled, který jako když vychází z dávnějších kapel a devadesátek celkově, než z toho, co je v současnosti populární. Styl Hever je tak nějak klasičtější. Nejčastěji se mi na mysl dere Innoxia Corpora.
Album „Láska, peniaze, strach“ uvádí obligátní intro. Je to klasická rozehřívačka osvěžená v prvních vteřinách o kytarové vyhrávky, které dávají tušit odlišné směřování Heveru. Následující „L.T.J.“ už valí na plné obrátky. Projev vokalisty Kiza zní velice angažovaně, refrén „LEN TOTO JEDNO! TY CHCEŠ!“ je chytlavý a změna tempa a riffu za půlkou funguje rovněž bezpečně. Nářez jak má být. Daleko méně po chuti mi je třetí „Succubus//Incubus“. Tato skákačka zní jako trochu lacinější lopaťárna, jimž se v hardcoru snažím vyhýbat. Sem tam se podobné vlivy na desce ještě objeví, zpravidla v podobných houpačkách anebo ve chvílích, kdy je to více klasický punk.
Náladu naštěstí zlepšuje hned další skladba „Červ“. Tady kraluje především ústřední energický riff připomínající Motörhead nebo Venom. Prostě jízda jako hovado, to nikdy neomrzí. Přidá se i trošku krkolomé tempo, kde stopě mírně spadne řetěz, avšak dobré riffy ji stále drží ve správné koleji. „Tírne slov“ bych označil za tu nejpodobnější současnému podzemnímu hardcoru à la Spy. Jednoduchý ale úderný riff ničí, a i pozdější rozjetí je super. Zajímavý je opět vokál, který spíše vypráví, než řve. Podobně spájovsky nasákla je i osmá „Smrad“. Hever tenhle styl umí. Hitem desky je titulka „Láska, peniaze, strach“. Její refrén si pro to vyloženě jde. Platí za tu z těch přímočařejších na albu, podobně jako předposlední „Punkrock lifestyle“, což ostatně trochu předesílá už její název. Obě jsou v pohodě, ale zároveň nejsou tím důvodem, proč se k novince Hever vracím.
Za hlavní kus desky byla zřejmě zvolena „Popol“, jelikož právě ta je osazena dokonce i videoklipem. Musím říci, že z „Láska, peniaze, strach“ na mě nijak výjimečně nepůsobí, adepty bych viděl jinde, ale dobrý kus to dozajista je, takže proč ne. To úplně poslední skladba nahrávky, „Do člna“, je na tom s vyčníváním docela jinak. Jedná se o předělávku Miroslava Žbirky. Originál vyšel roku 1984 a když si to dnes někdo pustí, musí uznat, o jak nadčasovou píseň jde. Elektro zjevení doby. Hever nejsou prvními, kdo se rozhodli zahrát ji po svém, se svou verzí tu byli třeba Midi Lidi, ale Hever to zvládli s grácií. Opravdu vkusné provedení, díky němuž jejich prvotina krásně vygraduje.
Přestože debut Heveru má i své slabší momenty, ty dobré jednoznačně převažují. Těch pár humpoláckých momentů se dá s klidem přejít, povětšinou totiž „Láska, peniaze, strach“ valí jak se patří. Jsem rád, že se umí od zbytku kapel odlišit. Jiný přístup pokukující i mimo současné směřování dravého hardcoru a implementování klasicky znějícího punku sice má své mouchy, ale celkově Hever prospívá. Jak se říká, rozhodně je v tom potenciál. Stejně tak slovenština zní svěže. Lehce zastřený tón kytar a specifický vokál zase přidávají na náladě desky. Hever se zkrátka vyplatí věnovat čas i pozornost. Velice solidní počin tuzemské hardcorové scény.
Napsat komentář