Datum: 28.10.2024
Místo: Underdogs‘, Praha
Pořadatel: Hluch Crew
Vystupující: Zorn, Vole, Cuntroaches, Guttersnipe
Jak lépe oslavit státní svátek než návštěvou koncertu výborné české kapely. Boyband Vole startoval 28. října své turné s americkými Zorn ve smíchovském Underdogs‘, a to je sestava, jakou by bylo mrzuté minout. Navíc je ještě doprovodily bordely Cuntroaches a Guttersnipe. Pondělní večer po prodlouženém víkendu sice není zrovna nejatraktivnější čas, ale co se dalo dělat. Lidí bylo i tak nakonec dost.
Program zahajovali Guttersnipe, hluková formace z Velké Británie. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel. Už když jsem scházel po schodech dolů do klubu, bylo jasné, že tenhle rámus není žádná zvuková zkouška, ale regulérní vystoupení. Kytaristka Vymethoxy Redspiders a bubeník Bobby Glew do toho i za pomocí různých efektů řezali, co to šlo. Byl to prostě noise, experiment a snad i čistá improvizace. S každou další skladbou pokoušeli posluchačovu odolnost vůči rachotu. Vyluzovali ty nejvíce nepříjemné zvuky srovnatelné se škrábáním nehtů o tabuli. Ti, kdo vydrželi, mohli po čase spatřit vskutku podivnou vsuvku, kdy oba členové zanechali hraní na své nástroje a pouze se v křečích zmítali na pódiu, a po sléze i pod ním. Chvíli jsem si říkal, co se to kurva děje, ale jejich divadelní vystoupení odnesl pouze jeden rozbitý lahváč. Celá tahle eskapáda byla možná delší, než by bylo příjemné, ale na druhou stranu to působilo fakt ujetě, což k jejich stylu sedělo. Poté, co toho nechali, se odebrali zpět k nástrojům a pokračovali v šíření chaosu. Na konci vystoupení se dojemně objali a bylo po všem. Jakože něco podobného člověk nevidí zrovna každý den, takže fajn zpestření, a jako úvod celého večera to vlastně zapadalo.
Po menší pauze převzala otěže domácí parta z ulice, Vole, jistota koncertních pódií. Co si budeme, i tentokrát to bylo krásné. Rytmika bubeníka Ondřeje Filípka a basáka Emila Prachaře jede jako parní válec a do toho kvílí svou kytarou David Vála. Touto neprostupnou stěnou si hledá svoji cestu zpěvák Tomáš Mitura, který tvrdému výrazu kapely kontruje svými stále kreativnějšími tanečními čísly. Celé je to přísné a zábavné zároveň. Vole obsáhli všechny své etapy. Zprvu začali letitými kusy jako „Vole“ či „Jeden svět“, aby později navázali třeba aktualitami „Strážce“ či „Pandemonium“. O největší rozruch se ale postaraly osvědčené hity jako „Stará kurva“, „Byl jednou jeden člověk“, „Pro všechny co jsem urazil“ nebo novější „Stín růže ze zadnice mládí“. Mě potěšily i méně frekventované písně typu „TV“ a zejména pak „Slunce“, kde sice Mitura vynechal jednu část textu, ale ve výsledku to ničemu nevadilo. Energie byla po celé vystoupení parádní. Mitura přepadával do davu a ten mu to vracel občasnými skoky z pódia i frenetickým dováděním. Zvláštní pozornost si pak zaslouží jedna nová skladba, jejíž jméno jsem nezachytil, ale nakládala jako svině. Zprvu to byl melodičtější kousek připomínající tvorbu z posledního alba „Slibuji za všechny“, ale později se vyvinul do až post-punkového vyznění. Každopádně minimálně úvodní linka slibuje další volí hit.
Hlavním lákadlem byli Zorn z Philadelphie. Co chtít víc takřka v předvečer Halloweenu. Jejich eponymní prvotina z roku 2023 způsobila na hardcorové scéně slušné pozdvižení, na což nyní čerstvě navazují s novým EP „Endless Funeral“, které na první poslechy nezní o nic hůře. Je to takový upírský punk, načichnutý black metalem, ale i osmdesátkovým deathrockem nebo speed metalem. Prostě klasický, přitom svěží blackpunkový hybrid. Všichni členové Zorn se na vystoupení řádně nalíčili, ale o nejlepší kousek se postaral zpěvák Eric Teofilak, jehož donesli na pódium zavřeného v rakvi, z níž během první skladby vyskočil a okamžitě začal řádit. Neustále hrozil, mlátil sebou i lezl po sloupu. U divoké hudby Zorn to ani jinak nejde. Že nikdo nehraje dobrý black metal už neplatí. Rovněž zvuk byl parádní. Vynikly v něm všechny ty kytarové riffy vyhánějící pavouky z koutů Underdogs‘. Podobně jako ostatní kapely, i Zorn zahráli něco kolem půl hodiny, ale o to intenzivnější palba to byla. Snad každý, kdo má smysl pro pořádné kytary a našlapaná tempa, musel být v jednom ohni. Zkrátka to řezalo a publikum jejich nasazení také náležitě ocenilo.
Posledním vystupujícím byli Cuntroaches z Berlína. Dalo by se říci, že tak jak večer začal, tak také skončil. Pořádným bordelem. Vole i Zorn jsou přes všechnu svoji agresivitu a chaotičnost stále uchopitelnými partami. Dvojice Guttersnipe a Cuntroaches už naráží na hranu, pro někoho mohou být dokonce za ní. V případě Cuntroaches to však bylo vybalancováno skvěle. Neustupující rytmika připomínala svým tepotem industrial, kytary zase hardcore punk. Výsledek byl zabalen do syrového noisu, jemuž vévodil zpěv Martiny Schöne-Radunski. Ta od pohledu vypadala celkem nevinně, ale jakmile spustila, byl to učiněný mord. Vzduchem létalo oblečení, a hlavně pak její řev. Některé skladby nabíraly extrémnějšího vyznění, ale když se člověk do jejich rytmu dostal, Cuntroaches ho už nepouštěli. Opravdu důkladná lekce noise rocku.
Myslím, že není moc co dodat. Na Hradě se udělovala vyznamenání, tady mohla klidně také. Hardcore byl oslaven, rovněž tak noise. Pavučiny Underdogs‘ jsou důkladně vymeteny. Nic jiného jsem ani nečekal, dle očekávání bylo evropské turné Zorn a Vole započato s grácií. Doprovod v podobě Guttersnipe a Cuntroaches jim také sedl. Dokonce i rakev byla, tady fakt nechybělo nic. Víc takových akcí.
Napsat komentář