Země: Česká republika
Žánr: death doom metal
Datum vydání: 20.01.2025
Vydavatelství: Doomentia Records
Seznam skladeb:
01. Needle Cathedral
02. Abysmal Putrefaction
03. Cascades of Skulls
Hrací doba: 21:08
Odkazy:
bandcamp / facebook / instagram
Když se člověk baví o deathmetalových svinstvech v České republice, už od roku 2020 nemůže vynechat pražskou kapelu Můra. Ta sice doposud vydala jenom jedno EPčko, nicméně i tak se účastní předních žánrových festivalů jako Brutal Assault nebo sevřenějšího Tones of Decay. Na oné nahrávce nazvané „Doom Invocations and Narcotic Rituals“ se navíc nacházely pouhé dvě skladby. Dohromady však dvacet minut. To lecos vypovídá o jejich směřování. Zakládají si totiž na budování atmosféry. Nejedná se tedy o přímý death metal k poslechu a tanci, nýbrž o pečlivé rozkrývání temných zákoutí za velkého přispění doom metalu a pocitově také black metalu.
Ze zahraničí se Můra věnuje něčemu podobnému jako Encoffination nebo Spectral Voice. Čili plíživý death metal, který za upozaděného proklamujícího vokálu graduje dříve či později k utiskující intenzitě. Já se k nim dostal právě skrze EP „Doom Invocations and Narcotic Rituals“, na němž mě bavila zejména jeho druhá část, tedy stopa „Pest Procession“, v níž bravurně zvládli ztvárnit ona pro žánr typická přechodová tempa. Jiskra byla tedy zažehnuta a já mohl jenom netrpělivě vyhlížet další počínání. Mezi tím jsem viděl Můru dvakrát naživo, a vždy to stálo za to. Kromě skladeb dost dělá i svazující nálada jejich vystoupení, jež je navíc umocňována vizáží protagonistů pokrytých krví nebo jakým bordelem.
Vzhledem k ohlasu, jaký Můra za svůj první krátký počin sklidila, jsem čekal pokračování o dost dříve, nicméně přichází až nyní, v roce 2025. A nejedná se o dlouhohrající placku, nýbrž další ípko. Dostalo jméno „Needle Cathedral“ a zdobí ho krásný obal z dílny Portugalce Belial Necro. Předlouhou nejspíše stála pařížská katedrála Notre Dame, respektive její hlavní průčelí se třemi portály. Jak už název nahrávky napovídá, katedrála je tvořena z jehel. Vypadá to opravdu velkolepě a z hlediska obalů na tuzemské scéně jsem dlouho neviděl něco tak povedeného. Navíc tak vystihujícího muziku samotnou.
Novinku „Needle Cathedral“ tvoří tři skladby, takže si Můra o jednu polepšila, ovšem co se stopáže týče, znovu se pohybují kolem dvaceti minut. Nahrávka začíná krátkou hlukovou sekcí. Zní to, jako když přistává vesmírné těleso. Titulní skladba se posléze začne pomalu rozevírat, přesně v tendencích, v jakých se na dobrý death doom metal sluší a patří. Z tónů se line smrad a tvrdý riff uzemňuje. Můře dle mě stále nejvíce sluší právě tyto stupňující se momenty. A také střední tempa. Jedno zdařilé je obsaženo i zde, a to sice po vyhroceném primitivismu, které už rovněž patří k tradičnímu výrazu Můry. Náklepy jsou vždy poměrně krátké a brzy ustupují pomalejšímu zbytku, což kvituji.
Dvojka „Abysmal Putrefaction“ už hodí rozpoložení desky do trochu jiných stok. Překvapí hned ústřední riff a jeho zvuk, který jako když vypadne z dílny barbarů, ale inovátorů zároveň, Hellhammer. Stejně tak i houpavé tempo připomíná tento švýcarský kult. Vynikne rovněž nablackovaný skřekot, nicméně typičtější murmur, jenž spíše než na slova, klade důraz na dotváření zkázonosné atmosféry, převládá. Ani zde nemohou chybět pravěké blastbeaty a krátký přítisk. Pokud bych měl zvolit dosud nejvíce vybočující skladbu Můry (byť jen opravdu malinko), byla by to pro její zpátečnictví právě tato. To nejlepší z nového materiálu se však ukrývá pod poslední stopou. Závěrečná „Cascades of Skulls“ je jednoduše výborná. Začíná okultními sbory, které ihned nastíní, co přijde. Riff jak hovado, vhodný tak akorát na zlomení krku. Na to následují skvělé kytarové pasáže a přísedící tempa. To je prostě ono. Potěší i násilná kytarová výměna. Ono riffů se tu vystřídá hned několik a jeden je lepší než druhý. Další perfektní přijde v půlce stopáže. Na Můru je možná až nezvykle živelný, ale sedí jim to. Tak jak jsem měl na prvotině rád „Pest Procession“, tak mám zde v oblibě „Cascades of Skulls“, jenom to ještě musím vynásobit.
Můra tak sice stále nenatočila plnohodnotné řadové album, nicméně o sobě dala vědět alespoň skrze třískladbové „Needle Cathedral“, které rozhodně stojí za poslech. Krok kupředu oproti „Doom Invocations and Narcotic Rituals“ je znát v každém aspektu nahrávky. Od obalu, přes zvukovou produkci až po písně samotné. Uživatel deathdoomových látek by měl být naprosto spokojen.
Napsat komentář