Jsou koncerty, které jsou povinností. Tohle je jeden z nich. Američtí Negative Plane jsou uzavřeným kultem pro úzký okruh metalových požitkářů. Aniž by patřili k nejzářnějším hvězdám black metalu, patří pro několik z jeho vyznavačů k největším jménům poslední doby. Může za to jejich přístup k žánru, který je automaticky řadí do pole těch přehlížených. Negative Plane sice hrají black metal, ovšem za notné dávky úcty k původu žánru.
Nemusí se to zdát, ale Negative Plane fungují už celkem dlouho, od roku 2001. Za celou tu dobu vydali pouze tři dlouhohrající desky. Jedna je však lepší než druhá. Opravdu těžko vybírat favorita, což jsem si ověřil i hned před strahovským koncertem, kdy jsem v hlavě polemizoval, jakou z nahrávek bych si přece jenom koupil raději. Došel jsem k závěru, že fakt nevím, jelikož všechny tři představují skutečně kvalitní materiál.
Unikátnost Negative Plane spočívá v jejich atmosféře. Je to jako být součástí tajného spolku, který pořádá satanistické rituály. Dřevní black metal je k navození těchto představ ideální. U Negative Plane se navíc ještě příhodně pojí s klasickým heavy metalem. Dohromady tak vzniká něco, co je poctou původnímu metalu, a zároveň něco, co jej posouvá dále. Stejně tak kontrastní je nápaditost jejich tvorby, kdy na jedné straně mohou působit skladby docela jednoduše, ale zároveň v rámci klasického metalu vykazují velkou progresivitu. Asi nejvíce v nich slyším postupy Master’s Hammer, Mercyful Fate či Mortuary Drape, tedy kapely na M. Negative Plane však přesto mají svůj zvuk. Nelze opomenout ani texty, zpravidla tvořící promyšlený koncept.
V Čechách Negative Plane hráli naposledy na Prague Death Mass festivalu v roce 2013. Dlouhá doba. Celkově moc často nekoncertují, to už musí být něco výjimečného. Letos však uspořádali rovnou celé evropské turné, které naštěstí neminulo ani nás. Na strahovské Sedmičce se měli objevit spolu s rakouskou Hagzissou. Ta nakonec vystoupit nemohla, takže jejich místo na poslední chvíli zaujmuli Oči vlka, kapela z Chomutova. Nikdy předtím jsem je neviděl, ale jméno jsem znal z plakátů. Tato dvojčlenná formace má na kontě zatím jenom jedno demo a EPčko. Hrají black metal, nijak podobný Negative Plane, a také daleko obyčejnější. Už ze samotného vzezření obou borců jsem tak nějak tušil, o co půjde. Hardcoristi budou hrát black metal. Takových kapel tu funguje několik. Skladby měly zpravidla silný začátek, pak drtily skrze repetitivní hlukovou stěnu, a později zvolnily až do doomových poloh. Přišlo mi to fajn, ale zároveň mě to vůbec ničím nepřekvapovalo, takže jsem po určité době spíše už jen vyhlížel konec. I přes počáteční lehký skluz dostali Oči vlka dostatek prostoru, a ten jim myslím posloužil úplně akorát.
Po menší pauze se rozeznělo solidně zaplněným, ale zdaleka ne vyprodaným sálem intro, a to už byli na svých místech připraveni Negative Plane. Obřad mohl začít. V pětičlenné sestavě měli co dělat, aby se na pódium Sedmičky vůbec vešli. Odnesl to především klávesista (doufám že klávesista, protože jeho nástroj nešlo vidět), který byl umístěn úplně dozadu až za zesilovače. Po jeho boku bohužel neseděl kmenový bubeník Bestial Devotion, ale zaskakující Robert Nelson. Ve slunečních brýlích, takže v pořádku. Basák Lord Thammuz byl zahalen v kápi a na druhé straně v triku Root rozjížděl kytarové party nově příchozí Derek DiBella. Středem toho všeho byl samozřejmě kytarista a zpěvák Nameless Void.
No, co si budem, bylo to úžasné. Co mě dostalo vůbec nejvíce bylo to, že i naživo dokáží Negative Plane vytvořit onu magickou atmosféru. Všechny nástroje zněly super, stejně tak bohaté zpěvy, s nimiž se Nameless Void opravdu nebojí pracovat a zvládá všechny polohy, i včetně těch teatrálních tak, jak je známe z nahrávek. Hudebně není o čem, vše zahráno naprosto precizně. Přestože je styl Negative Plane archaický, není to žádná prasárna a óda na neumětelství prapůvodních extrémních metalů, naopak. Bohatost jejich kompozic zde i díky výbornému zvuku příhodně vynikla. Opravdu bylo co poslouchat. Skladeb možná nezahráli tolik, nicméně musíme přihlédnout k faktu, že většina z nich nemá daleko k deseti minutám.
Asi nejvíce se věnovali poslednímu albu „The Pact…“. Došlo tak na mé oblíbené kusy jako „A Work to Stand a Thousand Years“ nebo „Even the Devil Goes Into the Church“. Fateovská či kingdiamondovská rytmika se nezapřela. Fungovaly jak progresivní prvky, tak blackový přítlak. Takřka pokaždé, když se rozezněl nějaký parádní riff, ihned si získal pozornost všech a hrozilo se o šest set šedesát šest. Největší radost mi ale udělala „The Chaos Before the Light“ z prvotiny „Et in Saecula Saeculorum“. Jedná se o jejich snad nejnašlapanější skladbu. Ta zazněla na úplný závěr jako přídavek a byla to jízda. Prostě metal s velkým M.
Negative Plane tak není co vytýkat. Snad jen to, že přivezli málo vinylů, takže od nich zase nic nemám. Tedy pár kusů dvojky „Stained Glass Revelations“ tam měli, ale než jsem se po koncertě rozhoupal, tak se to vyřešilo samo. Každopádně i tak jsem odcházel více než spokojený, jelikož Negative Plane, jak se ukázalo, jsou naživo naprosto famózní kapelou. Totální pocta metalu a ukázka toho, jak vytvořit náročnou a zároveň chytlavou hudbu.
Napsat komentář