Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 27.10.2023
Vydavatelství: Peaceville Records
Seznam skladeb:
01. Rabid Funeral
02. Throatsaw
03. No Mortal Left Alive
04. Well of Entrails
05. Ashes, Organs, Blood and Crypts
06. Bones to the Wolves
07. Marrow Fiend
08. Toxic Death Fuk
09. Lobotomizing Gods
10. Death Is the Answer
11. Coagulation
Hrací doba: 41:21
Odkazy:
web / facebook / instagram
O tom, kdo celé to deathmetalové šílenství začal, se dodnes vedou spory. S následujícím stanoviskem však snad nejde nesouhlasit – Chris Reifert je naprosto jednoznačně klíčovou postavou tohoto žánru. V roce 1987 nabubnoval milník „Scream Bloody Gore“ od Death, a poté založil vlastní kapelu Autopsy, se kterou dva roky na to vyvrhnul klasiku „Severed Survival“. To myslím stačí bohatě. Svoji nesmrtelnost pak stvrdil následujícím kultem „Mental Funeral“, takže i kdyby Reifert už nikdy nic dalšího neudělal, jeho zápis do kroniky death metalu by byl i tak nesmazatelným, stejně jako dědictví Autopsy.
Jejich hudba je dodnes citována nespočtem dalších smeček, které zkrátka i přes hojný rozvoj žánru daleko raději přísahají na jeho nejprimitivnější výrazivo. A stejně tak Autopsy neprahnou po přehnané stylové invenci, ale raději se po celou dobu drží toho, co jim šlo vždycky nejlépe, a to sice zahrát ten nejodpornější death metal a absolutně nehledět na trendy. I díky nim prvotní forma death metalu stále žije.
Poté, co Autopsy vydali svá první čtyři dlouhohrající zvěrstva, se na dlouhou chvíli odmlčeli. Svět tedy ví, jak nehezkým dokáže být místem, když v něm netvoří Autopsy. Naštěstí se roku 2009 vše dalo do pořádku. A není to jenom o Reifertovi, tedy bubeníkovi a zpěvákovi v jedné osobě. V řadách kalifornských legend figurují také kytaristé Eric Cutler a Danny Coralles, kteří v kapele působí takřka od začátků, a nahráli všechna dosavadní alba. Od roku 2021 je na basu doplňuje Greg Wilkinson, borec, jenž ve studiu nahrával nejednu vaši oblíbenou kapelu.
Novinková deska „Ashes, Organs, Blood and Crypts“ je již pátým zářezem od onoho návratu. Mezitím navíc došlo i na několik EPček, kompilací či boxsetů. Autopsy zkráta nelení. Co je hlavním, nová tvorba stojí za to, o to je to celé cennější. Není to jen držení se zuby nehty zavedeného jména. Autopsy se svým krvelačným stylem baví i po více jak třiceti letech. „Ashes, Organs, Blood and Crypts“ je toho důkazem. Opět.
Dalo by se to napsat o všech jejich novějších deskách – jsou to prostě Autopsy tak, jak je máme rádi. Je to rychlé, zároveň i pomalé, a především je to hnusné. Dost napoví obal, jak jinak než od Wesa Benscotera, který pro Autopsy tvoří už od návratového „Macabre Eternal“. Říká se, nesuď knihu podle obalu, ovšem to zde neplatí. Přesně naopak. „Ashes, Organs, Blood and Crypts“ zní tak, jak vypadá. Je to trošku přehnané, je v tom i trochu kýče, ale přesně o tom jsou Autopsy. Za další, název desky. Vypadá to trochu jako nákupní seznam – takže hlavně nezapomenout popel, orgány, krev a krypty, odškrtnuto, všechno máme, jde se.
Je tu hned několik skvělých momentů. Obecně mezi ně patří Reifertův řev, neustálé změny temp a také zběsilé sólování, které je navíc často doprovázeno nejrůznějšími skřeky a pazvuky, což je samozřejmě perfektní kombinace. Všechno tohle vlastně obsahuje už úvodní „Rabid Funeral“, čili neznalý posluchač je obeznámen se zdejšími způsoby už od prvních minut.
Když budu dále konkrétnější, za další povedené kousky mohu označit přímočarou prasárnu „Throatsaw“, k níž rovnou přihazuji i obdobně divoký punk „Toxic Death Fuk“, což je vůbec má nejoblíbenější skladba z „Ashes, Organs, Blood and Crypts“. Své kouzlo má také přechod ve „Well of Entrails“, kdy se za hrubého zvuku basy přenese z doomového úvodu do klasické rubačky. Pak jsou tu dvě stopy, u nichž pravidelně zpozorním, jedná se o „Marrow Fiend“ a poslední „Coagulation“. Přestože je řadím už spíše do Autopsy průměru, baví mě na nich ty venomské střednětempé riffy. Podobně vtipná dokáže být i „No Mortal Left Alive“ se svojí houstnoucí polkou.
Stejně jako ostatním novějším deskám Autopsy, i „Ashes, Organs, Blood and Crypts“ občas trochu dochází dech. Zde se to děje především ke konci desky, kde dokáže příliv energie obstarat pouze agresivní úvod „Death Is the Answer“. Okolní „Lobotomizing Gods“ a „Coagulation“, kromě již zmíněného riffu v poslední skladbě, nepředstavují nic než jen pouhý standard.
Porovnání se nabízí zejména s pouze rok starou deskou „Morbidity Triumphant“. Novinka se od ní liší zejména produkcí, která je nyní čistší a z hlediska nástrojů výraznější, což mi vyhovuje lépe. Neurvalý styl Autopsy to nijak nepohoršuje. Co se hudební náplně týče, jsou to nečekaně Autopsy, tady se prostě nic nemění. Já osobně bych „Ashes, Organs, Blood and Crypts“ zařadil o kousíček výše než jeho předchůdce. Spolu s „The Headless Ritual“ je za mě nejzdařilejší ponávratovou dlouhohrající deskou Autopsy. Rozdíly mezi všemi díly jsou však opravdu minimální, takže jestli to má někdo třeba přesně naopak, naprosto tomu rozumím.
Napsat komentář